No já právě zastávám spíš ten orgamizovaný chaos, ale čas od času to právě poruším tím, že něco někam uklidím, abych to našla -- a obvykle to dopadne tak, že to pak strašně dlouho hledám

hele, ty to bereš z moc divnýho úhlu dám ti příklad... je to zhruba půl roku, co měla jedna moje kamarádka (sestřenka mojí první holky) narozeniny... studovala v Brně tehdá, neviděli sme se a pořádně nepokecali dobrý dva roky... a v JEDNU hodinu v noci mě VOLALA... já zrovna uléhal do postele (možná sem to tu už předtím psal ) a tak zvednu telefon a ona, že jestli bych nechtěl jet za nima na byt (bydlí daleko od centra) a nekoupil ještě nějaký flašky někde...

proč bych se na takovou situaci měl dívat jako "vždyť mě jen využívá? co to jako má znamenat? já se zrovna chystám spát!" ... to je blbost... ta osoba si je natolik jistá, že JÁ jí můžu pomoct a prostě to zkusí... a mě to TĚŠÍ, že když potřebuje pomoc, tak první za kým jde, jsem JÁ její přítel volal svým patnácti kamošům a všichni na něj srali já sem se samozřejmě sebral a hodinu a půl mě trval nákup chlastu a cesta a STEJNĚ se to vyplatilo, páč to byla super akce taaakže tak. Záleží jaký máš kamarády, jestli by ti taky pomohli, když bys potřebovala

proč si sama děláš díry v systému? jakou to má logiku?

Nesnáším, když mi někdo napíše jenom tehdy, když něco potřebuje. Ne že by mi vadilo, že si se mnou nechce povídat i jindy, vadí mi prostě to, že mě otravuje a já musim předstírat ochotu a dotyčné osobě pomoci, ač bych radši dělala něco jiného. Nejvíc mi vadí to, že si díky těmhle lidem uvědomuju, že jim vlastně nepomáhám s radostí, ale prostě jenom proto, že to potřebují a já mám pocit, že v takových případech se "ne" neříká.
Vadí vám tyhli lidi taky? Potřebuju se ujistit, že v tom nejsem sama

takový lidi neznám ... hele, nelíbíš se náhodou tomu týpkovi, co furt hledá záminku s tebou psát?

mě taky, občas...ale neuklízim

Nelíbim, jsme jenom přátelé

Jde mi prostě spíš o lidi, co tě berou jako lehce dostupnou poradnu, aby se sami nemuseli moc namáhat a hledat řešení

Anebo třeba - je to něco trochu jinýho, ale na podobnym principu - v lavici vedle nás sedí dvojice holek. No a oni si nikdy ani jedna z nich nepřinese na nic učebnici a věčně spolýhaj na to, že my máme dvě a tudíž jim jednu můžeme pučit. Když se to stane jednou, dvakrát, dobře. Ale když vidíš, že je jim to jedno, naschvál je nenosej, zlehčujou si tašku a berou tě jako automatickou půjčovnu učebnic, to mě docela dost sere. Já si prostě řikám, že jim to neni blbý.