No hafo divny, dojde nabusenej cigos, evidentne se chce mlatit a pak ti rekne ze si z tebe dela prdel Jako nechapal sem

třeba si to chtěl rozdat trochu jinak

nesnáším, když mám za necelé tři týdny dát vytisknout bakalářskou práci a nemůžu kvůli tomu usnout, jelikož mám zatím jen hrubé nástiny myšlenek... no... bude to ještě zajímavé

nesnáším rozchody

Jeremy: To se ti, čoveče, ani nedivím. Ale určitě to zvládneš.

I'm not that sure bro' but i have to.

Jeremy: tak to je nezáviděníhodná situace, ale ty to určitě zvládneš

Nesnáším, když mi někdo napíše jenom tehdy, když něco potřebuje. Ne že by mi vadilo, že si se mnou nechce povídat i jindy, vadí mi prostě to, že mě otravuje a já musim předstírat ochotu a dotyčné osobě pomoci, ač bych radši dělala něco jiného. Nejvíc mi vadí to, že si díky těmhle lidem uvědomuju, že jim vlastně nepomáhám s radostí, ale prostě jenom proto, že to potřebují a já mám pocit, že v takových případech se "ne" neříká.
Vadí vám tyhli lidi taky? Potřebuju se ujistit, že v tom nejsem sama

Ale ještě víc nesnášim, když něco nemůžu najít. Mám tu tři šuplíky a jednu polici a ustavičně něco hledám, obvykle nějakou drobnost, kterou si dám někam, "abych ji nemusela hledat a kdykoliv ji snadno našla" Například teď hledám dva papírky s poznámkama z jedný knihy, ani za nic si nemůžu vzpomenout, kam jsem je dala, naposled (je to tak dva dny) mi sloužily jako záložka v jiný knize, tam už ale nejsou (dala jsem si je asi jinam, abych je pak náhodou nehledala ).

Nevadí, pokud nejsou blbí až se hory zelenajů! ale tak dokážu se povznést aj nad takový případy... já prostě rád pomáhám... narozdíl od tebe Linduš ... jinak, díky za to, že mi věříš s bakalářkou

a k těm šuplíkům... uklízíš si věci? jestli jo, tak to bude tím kdybys měla všude okolo bordel (aneb svůj organizovaný chaos) tak víš, kde co hledat

No já právě zastávám spíš ten orgamizovaný chaos, ale čas od času to právě poruším tím, že něco někam uklidím, abych to našla -- a obvykle to dopadne tak, že to pak strašně dlouho hledám

No tak to se máš, že ti to nevadí. Mě prostě pokaždý rozladí, když mi někdo dlouho nenapíše, pak se najednou ozve ve stylu "ahoj, jak udělám tohle?" (případně bez pozdravu). Jako já nestojim o to, abych si s podobnejma lidma psala, ale to jim fakt neni trapný se ozvat skutečně výhradně tehdy, když něco potřebují? Já si nedokážu představit, že bych něco takovýho dělala taky (jo, občas se to stát může, ale když je to téměř pravidlem, je to poněkud zvláštní).
Lidi asi využívají toho, že je obvykle neodmítnu, dokonce i na vejšce se se mnou někteří začali bavit jenom proto, že chtěli, abych jim pomohla (obvykle) s matikou Mně to teda tehdy bylo celkem jedno, ale prostě nechápu, proč tohle někdo dělá...
No jo, je to jejich problém, nebudu to řešit Už jsem si postěžovala a je mi zase dobře, budu dál pracovat na tom, aby mě podobný chování přestalo iritovat

hele, ty to bereš z moc divnýho úhlu dám ti příklad... je to zhruba půl roku, co měla jedna moje kamarádka (sestřenka mojí první holky) narozeniny... studovala v Brně tehdá, neviděli sme se a pořádně nepokecali dobrý dva roky... a v JEDNU hodinu v noci mě VOLALA... já zrovna uléhal do postele (možná sem to tu už předtím psal ) a tak zvednu telefon a ona, že jestli bych nechtěl jet za nima na byt (bydlí daleko od centra) a nekoupil ještě nějaký flašky někde...

proč bych se na takovou situaci měl dívat jako "vždyť mě jen využívá? co to jako má znamenat? já se zrovna chystám spát!" ... to je blbost... ta osoba si je natolik jistá, že JÁ jí můžu pomoct a prostě to zkusí... a mě to TĚŠÍ, že když potřebuje pomoc, tak první za kým jde, jsem JÁ její přítel volal svým patnácti kamošům a všichni na něj srali já sem se samozřejmě sebral a hodinu a půl mě trval nákup chlastu a cesta a STEJNĚ se to vyplatilo, páč to byla super akce taaakže tak. Záleží jaký máš kamarády, jestli by ti taky pomohli, když bys potřebovala