Za paradoxem, že samotné IQ nestačí, stojí EQ emoční inteligence. Osobnosti s vysokým IQ (ale menším EQ) mohou totiž zdánlivě paradoxně selhávat v životě i ve škole.

EQ zasahuje do všech oblastí osobnosti a patří k ní např. sebecit, sebejistota, sebedůvěra, sebekázeň, regulace impulsů, odpovědnost za vlastní chování a pracovní výkonnost, ctižádostivost, iniciativa, vytrvalost, dokázat se poučit z vlastních chyb i úspěchů, chápání citů a pocitů ostatních, orientace v nich a pak podle toho rozhodovat a jednat, schopnost naslouchat a komunikovat, diplomacie ve společenském styku, vžívání se do nálad jiných, vhodné zužitkovávání rozdílů mezi lidmi, vyjadřování pocitů, schopnost urovnávání konfliktů, nalézání kompromisů, atd.

Osobnost s vyváženým poměrem IQ a EQ může být například dobrým manažerem, obchodníkem, psychologem. Cvikem a zkušenostmi se navíc může stát ještě lepším, když EQ přesáhne IQ. Naopak ten kdo má nadprůměrné IQ a pouze průměrné EQ mívá problémy v zaměstnání i ve společnosti.
Velkou výhodou i příležitostí pro osobní rozvoj i kariéru, je skutečnost, že se EQ - emoční inteligence dá na rozdíl od IQ zkvalitňovat výrazně snadněji.

Třeba tady:
http://www.eutanazie.estranky.cz/clanky ... -a-eq.html