Ráda vidím, že nejsem jediná, kdo je línej
Včera se mě jeden vyučující ptal, jestli už mám všechno hotový a odevzdaný, já musela přiznat, že si asi budu muset ty státnice odložit. Na to mi bylo (drze
) řečeno, že všechno dělám na poslední chvíli, nebo úplně pozdě (je to sice pravda, ale takhle se s dámou nemluví!
). Musela jsem mu teda dát za pravdu, ale hned jsem na svou obranu dodala, že je to poprvé, co se mi to vymstilo a on, aby mi dal najevo, že nemám pravdu, mi hned začal připomínat, co jsem v prváku neuměla u zkoušky
Nechápu, jak si to může po těch pěti letech pamatovat
Já nad tim včera pak celej den přemejšlela a byla na sebe naštvaná, že na takovou blbost pořád myslim a nakonec jsem si uvědomila, proč na to nemůžu přestat myslet -- mě to normálně nasralo, že si někdo dovoluje dávat mi najevo, že si myslí, že jsem flákač
Přitom to byla naprosto oprávněná kritika. Takže jsem si ze včerejšího zápočtovýho testu odnesla poznatek, že na sobě musim opravdu ještě pracovat, abych se naučila takovou kritiku snášet bez toho naštvání se