Dindom zaviedol expedíciu do vysokej a rozľahlej miestnosti kde uprostred stál masívny guľatý stôl... na stole už bola nachystaná večera, taniere prekypujúce pečeným mäsom, veľké misy plné pečených zemiakov, sladké múčniky, ovocie a niekoľko flašiek zaprášeného na pohľad archívného vína...
za stolom sedel Hrabe Prasula a konenče mal z hlavy sejmutú kapucňu... Jekaterinne pri pohľade na neho prebehol mráz po chrbte, a nielen jej .... mal v tvári niečo nepriateľského aj keď sa na expedíciu zoširoka (a trochu vyhladovane) usmieval...
výprava vyhľadovaná po dlhej smradlavej ceste pri zacítení lahodnej vône jedla stratila zábrany a zasadla k stolu... nastalo ohromné ticho, keď všetci za stolom mlčali, Hrabe tiež, stále sa len škeril tým svojim úsmevom...
Doktor Vylždyk nakoniec prelomil ticho: "chcem sa vám v mene celej expedície poďakovať za prichýlenie a večeru" a naštvane pozrel na Otta, ktorý už do seba stihol natlačiť celé stehno z moriaka...
Jekaterinna, ktorá mala ešte stále žalúdočné problémy sa nejak nemohla prinutiť si naložiť na tanier a tak len stále civela na Hrabieta

Hrabe pravil: "ja som ten čo by sa mal podakovať, čakal som na vás dlho, príliš dlho... " prstom s dlhým nechctom si utrel zaslinený kútik...
reverend Madafaka sa zamrvil na svojom mieste a ešte pevnejšie stisol ruženec v ruke...

vtom sa rozleteli dvere jedálne a všetkých okrem Hrabeho nadhodilo od laku na stoličkách... do miestnosti vstúpila žena v dlhých červených šatách, už na prvý pohľad sebavedomá a uvedomujúca si svoju krásu.. chladne sa na expedíciu usmiala...

Hrabe pravil: "ospravedlnte neskorý príchod mojej milej, pravidelne meškáva, predstavujem vám Lusziannu... moje meno je Hrabe Prasula a vítam vás v mojom skromnom sídle"

nadišiel čas aby sa predstavila expedícia....

Luszianna efektivně nakráčela do místnosti, ňadra se jí přitom volně klimbala pod tenkou blůzkou, prdelkou pohupovala ze strany na stranu. Zatímco se expedice zmítala ve slinách, Prasula si pod stolem drbal pytel a Dindon ještě pořád cupital sem tam s (mnohdy vskutku exotickým) jídlem a pitím.

Jekaťerinna seděla v šoku a tvářila se, jako že každou chvíli omdlí. Toho si ani Prasula ve svém vzrušivém rozrušení nemohl nevšimnout. Zbytek výpravy tedy tu podobu zaznamenával až postupně po chvíli, jelikož prozatím za sebe nechal myslet pouze genitálie. Včetně žen, které, zahanbení nezahanbení, vlhly lesbickou touhou. Tetka Jitka to zažila poprvé po dlouhých bezpohlavních letech. Zkrátka, Mrochtuľa si na svém příchodu na scénu vskutku dala záležet.

Ticho rozkrojil až Hrabě.

"Ehm."

Nic.

"Ehm, ehm."

To už se zraky přítomných jeden po druhém obrátily k jeho majestátnímu rypáku. Svým hlubokým, temně přitažlivým a mrazivě záhrobním hlasem spustil:

"Je mi tedy ctí Vás zde uvítat, v od vašeho světa odřízlých prasylvánských krajinách, které skýtají mnohých krás a tajů. Jak jistě brzy sami poznáte, možná jste již po cestě částečně vyčmuchli. Jsme zde na mém starodávném hradě tři. Tady přiškrcený sluha Dindon, moje družka Luszianna a má prasečí maličkost. Příliš často návštěvy se nedočkáme, jsme tedy rádi, že se k nám dostavila tak početná družina. Až z města Londýna. Dík mé korespondenci s panem Doktorem Vyliždyčkem, mohlo se tak uskutečnit a já se těším, až Vás všechny budu moci poznat blíže. Ano ano, blíže....... mmmmmm.. Tedy! Povídat následně můžeme si více, ale nyní šup už, pusťte se konečně do té skromné pečeně."

Tak mohla začít velká neskromná žranice, plná mlaskání, funění, prdení a povídání.

Všichni byli stále ještě omráčení z toho velkolepého uvítání, hromady žrádla a Mrochtuľina bujného dekoltu, když Prasula pronesl svou řeč.
Pokaždé, když Dindon přicupital do místnosti, mrkl úlisně na reverenda, který stále ještě nedal z ruky svůj růženec. Zatímco Vyliždyk, Madafaka i teta Jitka se topili v Mrochtuľině výstřihu, Larisa ani Jekaťerinna nemohly spustit oči z Prasulova rypáku. Alojz Hrdobec se vrhl po nejbližší polévce a jal se žrát. O kousání masa se mu mohlo jen zdát.. Štěkni poprosil Dindona při dalším z jeho průletů místností o druhý talíř a na každý si nandal stejné porce. A Otto von Schnitzel, sedě na kraji stolu se zády rovnými jako pravítko, beze slova leštil svou pistoli a občas házel podezřívavé pohledy směrem ke Štěknimu.

Chvíli bylo téměř ticho.. přerušované jen cinkáním příborů a Prasulovým funěním. Pak však, zčistajasna prořízl ticho podivný zvuk...

Zrazu sa ozvalo neznesiteľne piskľavé AaaaaA.Bolo to akoby niekto nechtami škrípal po tabuli.
Všetkým prešiel mráz po chrbte.

Bola to Mrochtuľa.Rýchlym krokom odpochodovala do vedľajšej haly , aby nerušila ostatných.
Nikto nechápal čo sa deje.Ešte väčšie ticho prerušil až Dindon , ktorý priniesol Štěknimu už v poradí 3. tanier.No Štěkni ,akoby vedel že sa niečo deje, odmietol.

Prasula aby rozohnal túto situáciu,hlasno tlieskol rukami a povedal "Priatelia nenechajte sa rušiť pri našej skromnej večeri.Ved den je pred nami.Verím že ma nesklamete."

Zatial čo ostatný sa napchávali Mrochtuľa stála vo vedlajšej hale.Opatrným pohybom si chytala svoju chladnú ruku.Obávala sa toho najhoršieho a jej temná myšlienka sa stala pravdivou.Mala zlomený necht.
S chladnou hlavou zachovala paniku.Rýchlo sa však vrátila do normálu.Stala si pre zrkadlo a rýchlym pohybom ruky si prešla cez svoje pery krvavočerveným rúžom.Vznešeným krokom a s vztýčenou hlavou sa vrátila naspäť . Jej klopkanie opätkov prerušilo napätú atmosféru.Sadla si a všetkých ubezpečila že niet sa čoho báť.

Madafaka stískajúc svoj ruženec ,podozrivo sa pozeral po Mrochtuľe ktorá jeho temný pohľad opätovala.A vtedy si všimol tú vec! Mrochtuľa sa neskutočne podobala na JekateŘinnu.Zatial si to však nechal pre seba a radšej odvrátil pohľad na kuracie stehná a červené víno.

podobu medzi Jekaterinnou a Mrochtuľou si nikto okrem Madafaky nevšimol... ani sama Jekaterinna... predsa len rozdiel bol, Mrochtuľa bola dokonale upravená, vystavujúca na chlípny obdiv svoje prednosti, na rozdiel od Jekaterinny, ktorá sa nikdy extra nestarala o svoj vzhľad, bola ohovnená z cesty a bledá v tvári...
leč reverend ktorí jediný nehľadel do Luszianiniho dekoltu, pretože pre neho nebola prvoradá fyzická krása to spozoroval...
a spozoroval aj to, že to nikto iný nespozoroval...

Jekaterinna pri jedle premýšlala ...býva tu ľen on a tá žena, aj personál sa skladá ľen z jednieho aj to na pohľad dementnieho sluhu... to je nezvyčajné

Vyliždik, jediný odvážny sa pokúsil začať konverzáciu:
"chcel som sa vás spýtať na tunajšie podnebie, ktoré je veľmi nezvyčjané, toľko hovien v podnebí som ešte nikde nezažil, neviete čo to môže spôsobovať?"

Hrabe prasula sa svinky zasmial vo svojej hlave - "doktorko je zvedavý, možno až príliš, s ním bude viac zábavy ako som si myslel"

"Chrocht, tedy, počasí zde bývá doslova na hovno, ale jakmile se obloha rozjasní a smrad ustoupí, krajinka je vskutku mňamózně nádherná. Proč poté zase se to celé zesere, to mě se neptejte, zavřu se do hradu a mám jiné starosti...."

Zlý prasečák si, aniž by to kdokoli spatřil, olízl své nadržené špičáky. Narvaný byl až po prdel, ale na jeho krvelačné chutě to vliv nemělo, ba naopak..... bude moučníček

Blá blá blá, Prasula se horko těžko opět vrátil do obrazu, o čem se zrovna v místnosti povídalo.. "...a tak sem jí posral vod hlavy až po bobra!," zakončil svoji historku nácek Otto a jako jediný také propukl v srdečný smích.

"Tak a mistře Prasulo, čím pořád trávíte svůj osamocený čas zde na hradě?" Optal se s pokorou Vyliždyk.

Prasula samozřejmě nehodlal být upřímný, vyklopit jim všechny ty prasárny, zrůdnosti a úchylnosti ještě předtím, než na ně dojde. Proto si pohotově vymyslel uspokojující odpověď.

"Lovím srny a žirafy, hubím lesní plevel, skládám velevážnou hudbu a velekrásné verše, diriguji Dindona, hladím Lusziannu po zadečku, za pěkných letních večerů vyji na měsíc, dohlížím aby se vesničanstvo v okolí mělo co možná nejpěkněji, sázím růže a tulipány. Také ležím, sedím či stojím v knihách a sem tam přijímám posly dobrých zpráv z předalekých krajin."

A na moment nastalo ticho, do nějž si někdo (jak jinak než) řádně usral.

Reverend už ty srance nemohl poslouchat.
"Kurva, lidi, vole! Vždyť si z nás to zmutovaný prase dělá nehoráznou prdel! Se na něj podívejte!"
Všichni se podívali na Prasulu, kromě Hrdobce, který opět cosi lovil v kalhotech.
"Tohle zhmotnění všeho zla akorát běhá po lese, omrdává jeleny a hrochy, rozsévá po lese semeno a o tom, co provádí s Dindonem, Luszianou a vesničnama ani nemohu mluvit, protože by mě hanba fackovala!"
Všichni na Reverenda šokovaně hleděli, kromě Hrdobce, který z kalhot stále tahal hovno. Šokovanému Prasulovi dokonce malý Prasula změknul v ruce.
Reverend pokračoval ve svém výlevu:
"Už toho mám dost, jdu do hajzlu a....", náhle ho zaujal Hrdobec prohlížející si svůj úlovek.
"Dej to sem!" Zařval Madafaka na Hrdobce, vzal mu z ruky hovno a mrštil s ním vší silou po Prasulovi.

a v tom momente sa stalo niekolko vecí naraz...
....letiace hovno (kupodivu docela tuhé) o chlp minulo Prasulu a rozbilo sa o podial stojací obrovský starožitný gýčový penis zo skla....črepy z penisu sa rozleteli a zasiahli Lusziannu do lavej nohy
...reverend celý besný, so zahovnenenou rukou, vybehol z jedálne a stratil sa z dohladu...
...celá expedícia (okrem Alojza, ktorý ešte stále v gaťoch hladal další úlovok) sa behom sekundy zhromaždila na druhej strane stola, Larisa zaujala bojový postoj a vykríkla bojový pokrik, Otto vypol hruď a zapálil si doutník, doktor sa postavil vedla Otta a zadelil varovný prt, teta Jitka vykríkla a skrčila sa za nich, Jekaťerinna, ktorá sa pri presune nepekne vykiepila o stoličku, sa schovala za bojachtivu Larisu a Roman štekni si veselo pospevoval
...Prasula sa vztýčil na druhej strane stola s tým najprasivejším výrazom na tvári...
...a nakoniec posledná vec, ktoru zaregistroval iba Otto, ked si Luszianna v rýchlosti prezrela zasiahnutu nohu a odkryla svoju nohu bez malíčka....bol to iba zlomok sekundy a vzápetí už stála na druhej strane pri Prasulovi

ticho sa dalo krájať...

Vyliždik ticho prerušil napätým tichým hlasom:

"hlavne sa všetci upokojme! nech nikto nepríde k úrazu!"
Ale nikto z výpravy sa ani trochu neukľudnil, všetci vedeli, že Madafaka to poriadne posral. Ale toho už v miestnosti nebolo.

Prasulov výraz sa z nasraného postupne zmenil na pobavený úšľebok. Ľabužnícky si prstom zotrel časť hovna z tváre, ktoré následne oblízol s až nezdravým pochutnáním.
"Myslel som si, že si vás tu chvíľu nechám, nech moja túžba narastie do rozmerov kedy si vaše prdele vychutnám najviac... ale vybrali ste si!
Odteraz nie ste viac mojími hosťami, ste mojími väzňami, muheheheheeeeeee.

Masívne dvere sa z buchotom zavreli, pred nimi stál Dindon a z úst mu kvapkala slina.

Expedícia zostala zhrozená.Madafakovi sa v hlave dookola premietali slová , ktoré Prasula vyriekol.Nakoniec prišiel k záveru a zdôveril sa s ním aj ostatným členom.
"Prišiel som k záveru..." ...hovorí....."Ehhmm myslím že by sme sa nemali ničoho báť."

Larisa sa začala obzerať po temnej chodbe a zvolala všetkých nech ju nasledujú.Potichu kráčali po temnej chodbe ... sem tam sa chytili do nejakých pavučín.Alojz dobrovoľne olizoval steny potreté hovnami.

Chodba bola veľmi čudne tvarovaná , raz sa zužovala tak že expedícia musela ísť po jednom za sebou , raz zas bola taká široká že by vedľa seba mohli ísť aj piati.Koniec chodby sa blížil a vedeli to všetci.Zastali pred zatuchnutými dverami , z ktorých sa šíril hrozný zápach.Expedícia si navzájom vymen ila nervozne pohlady.Nikto sa nenúkal dvere otvoriť a tak sa začali hádať .... nevedeli čo ich tam čaká...