Krčmár zmĺkne,čaká kým Jekateřinna výde s toalety,lenže ona uteká z malého okienka pri tom si všimne že na okienku sú hovná no však prekoná svoj strach z hovien a vychádza z okienka.Reverend Madafaka si všimne Tetu Jitku jak prichádza do krčmy.Madafaka si sadne vedla Jitky a pozerá sa ako si čiperná babka kupuje šiesteho panáka,keď už má dosť vychádza s krčmy opitá si ľahne do velkého hovna.
...

( viac ma zatiaľ nenapadlo ale nabudúce to bude dúfam lepšie :I )

Štěkni narozdíl od ostatních vejde do krčmy aniž by přitáhl pozornost. Sedne si k samostatnému stolu, pryč od ostatních a objedná dvě zelený.

Štěkni (sám k sobě): Jejich problémy bych chtěl mít.. *vypije zelenou, zadívá se na prázdnýho panáka a přisune druhýho* - Tak teď ty..

Štěkni (k sobě sám): Jo, svatá pravda Romane.. Samý hovna. Vydrž moment, musím s pískem nebo se pochcám..

Štěkni (sobě k sám): Už bys měl skočit k doktorovi, ty vole.. *zvedá se, vidí flek na svých kalhotech*
Tak sem si to, Romane, ňák rozmyslel nebo co ... *kopne do sebe panáka*

Když se v dálce zahřmí, Štěkni se poleká a přisedne ke zbytku výpravy. Ale jen na kraj stolu.

"Guten Tag" zahmří na celou hospodu ve chvíli, kdy to ní vstupuje Otto von Schnitzel.. " Ein Bier, bitte", řekne a přisedá si ke zbytku výpravy.."Samí zelenáči a usmrkanci," pomyslí si. S těma má jít na expedici? "Dyť ti cucáci vypadaj na dvacet. To my to mívali v Hitlerjugend jináč panečku," říká si sám pro sebe. " A kněze tady máme? Nějakej reverdend? Ty neumí nic..Cha Chá, z toho si budu utahovat. Hej reverende, přitáhni sem!", zakřičí na konec stolu.

(kolo 2.)

Noc co noc a den co den, náš tyran zůstal nelapen. Krutovládu dobře zvládá, k svačině i děti dává. Hovna jeho slyšte lidé, nasáklá jsou zbytky krve!

"Ale píču vole," zaslechne Hrabě Prasula z místní knajpy. Byl tak netrpělivý, že to nevydržel, musel zvednout zadek, pořádně se na cestu vymočit a přiletět se na ně podívat. Na tu zahraniční expedici, jak se zdá, plnou dementů. Nevadí ale, chutnat budou tak jako tak, zajímavěji než ta místní cháska.

Ňam ňam, mlaskal si v tichosti Hrabě, když přilepený nad oknem sledoval dění v hostinci:

Byl tu přeci jen inteligentně a vedoucně vyhlížející obrýlený třicátník, ostatními zvaný Doktor, nadávaný (jak Prasula usoudil) Vyliždyk. Ten se stále pozastavoval nad něčími výkaly.

Dále podobně starý pánbíčkář, s takovým tím správně Bohu oddaným, morálně čistým a naivním výrazem. Při pohledu na něj šly Prasulovy myšlenky zhruba tímto směrem. He, tak tohoto hováda si obzvláště vychutnám. Počkej, budeš mi lízat řiť.

Jako další chod, který stále něco hudral a hubu nezavřel, nezajímaje se o to, že mu stejně nikdo nevěnuje pozornost, dřepěl tu starý nasraný děd. Půlku piva co vypil už měl vychcanou pod židlí. No tfuj, nevím co s tímhle, tak snad jedině když už nikdo jiný z nich mi nezbyde.

Hned vedle po stole se válela zdrchaně vyhlížející mladá samička, jeden cecek už třel se jí po stole. Vždy když už v tom kraválu skoro usnula, někdo v místnosti k ní přiběhl a usral se jí pod nos. Ano ano, bude mi ctí smočit v tobě údy. Hlavu nechám ti pak odříznout, poté ještě týden bude mi pod stolem dělat společnost... A ty kozy, za kapesník poslouží. (atd...)

Druhá paní mezi cizinci, pohublá, s jedním extra malíčkem, stále pobíhá mezi záchodem a Doktorem, se kterým cosi šeptem probírá. Nevědomky, že Prasula jí zpoza okna neomaleně civí na zadek. Má ho stejně pošukáníhodný jako Mrochtuľa, a vůbec, ta podoba....

No, pak je zde nějaká hyperaktivní a jako píča se chovající tetka, která Prasulu absolutně nezajímá. Na té ať si smlsne Dindon.

Na kraji stolu sedí nenápadný pocestný. Až při druhém pohledu si prasák všímá, jak si pořád něco mele pod vousy, a při třetím, jak moč mu kape z nohavic. Tebe holánku, mimojiné pochčiji od hlavy až k patě.

A konečně, jako zdá se posledním pán na holení, dřepí tu nadřazeně vyhlížející voják důchodce. Na holé hlavě už zůstalo mu jen pár vlasů, které však má pečlivě a zjevně pracně svedeny do ulízlé patky přes čelo. S jakýmsi směšným miniaturním knírkem, jaký Prasula v životě a smrti neviděl, hlásí tento pán pořád nějaká moudra a poselství, kterýma permanentně nasírá všechny ostatní. Pro jednou dokonce na místního přičmoudlého sedláka zvolá, "Vyhladím tebe a tvoji rodinu!" Krvelačný šmírák se mrazivě pousměje a usoudí, že tenhle týpek není nejhorší.

Malinkým okénkem se do krčmy začaly pomalu soukat sluneční paprsky.
Vyliždyk:
Jak neobvyklé... jakživ sem neslyšel o tom, že by v Prasylvánii někdy zazářilo slunce. Však není času k přemýšlení a mozkovému rozjímání. Musíme se okamžitě vydat na ten záhadný hrad, jež nás v noci tak děsil zvuky, jež se z poza jeho zdí rozléhaly. Něco mi říká, že zde bude zakopán pes celé záhady Prasylvánské....

A tak doktor začal probouzet svou výpravu, která se tu přes noc tak ožrala, že nebyla do schopna ujít ani píď.... Práce to byla namáhavá, zvláště pak probuzení notorického kněze... Když bylo dílo dokonáno promluvil Vyliždyk takto:

Má - následovalo dlouhé mlčení v němž se na doktorově tváři objevil výraz urputného přemýšlení - vychlastaná, promiskuitní výpravo. To co včera moje oči zřely ještě nikdy neviděly. Pili jste a pili a potom spolu souložili. Prdel moji zneužili a v chcánkách kadeře mé vymáchali. Avšak přeci jenom odpouštím vám, páč ten děda ooo převeliký neposeda nacpal si do řiti chleba... a to se mi líbííííííííííí - nyní se na tváři doktorově vykreslila rajcovatá rajcovatost
Tak tedy držme se již dále pospolu ať můžemi doraziti do hradu

Dali se na cestu

( Hej dneska mám celkem blbů náladu tak sem to odflákl... jo a ne že zase někde po cestě někdo zakotvíte v nějaké hospodě... už nás kurva doveďte k Prasulovi )

Reverend Madafaka pomalu začal litovat, že celou noc propili a problili v hospodě. Horké slunce totiž rozpalovalo nejen jeho tmavé sukno, ale i cestu pokrytou mršinama padlých rytířů řádu Jedi a hovnama, která napršela minulou noc. Kdyby neměl naprosto prázdnej žaludek po problité noci, zřejmě by z tohoto odéru hodil několikanásobnou šavli, jako někteří z výpravy.
Jediná věc, která ho hřála u srdce, byl fakt, že se mu v noci podařilo vyrobit provokatérovi von Schnitzelovi pod pravým okem monokl. Co mu ovšem tuto radost trochu kazilo, bylo to, že sám má monokly dva, hlavu pořezanou a omlácenou od skleněných půllitrů a kamenných popleníků a natrženou řiť.
"Přátelé!" zvolal, "zastavme své kroky a pomodleme se, ať pomine vedro, jaké nepamatuji už roky! Z toho smradu už mi v nose chlupy hnijí a je strašné, jak někteří z nás blijí!"
Po těchto slovech k sobě semknul ruce a začal předříkávat modlitbu. Jediný, kdo se k němu přidal, byla teta Jitka z Loku a Otto, který aspoň projevil účast přiložením natažených prstů pravé ruky na srdce a následným vztyčením pravé paže přibližně pod úhlem 45° k rovině ramen před sebe.
Po slově "amen" se během několika sekund modré nebe a rozžhavené slunce ztratilo za tmavě hnědými mraky.
Kromě soudruha Hrdobce, který se bavil tím, že po cestě svými tlustými brýlemi zapaloval mrtvá těla rytířů, byli všichni spokojení a pokračovali dál směrem k hradu.

*Alojz se táhne s výpravou a mlaskání jeho zahovněné hole přeruší jen jeho povolený svěrač, vydávající hřmění obrovských rozměrů* Tak možná už vám přichází ten dýšť reverende! To ste to zase posral! *"sice až budeme všichni zahovnění, tak nepoznají, že mi povolil svěrač až moc", pomyslí si Alojz* A vůbec! Reverende, vy sám byste měl vědět nejlépe, že mrtvá těla by měla být pohřbena nebo aspoň zpopelněna! *popošoupne si brýle na nose* No to svět neviděl... To sem jak živ nezažil! Za socana se totiž, lidi, žilo na dvěstě procent! Takže na nějaký umírání nebyl čas! Ale co vám budu povídat ... taková banda kapitalistických ignorantů *brble si pod nos a zahovněnou holí popohání každého kdo jde pomaleji než je potřeba k rychlému návratu na domácí latrínu*

Starosti pána Alojza už snáď pozná každí člen expedície."Ano máte pravdu. "Nedobrovoľne prikívnu...Idú,idú po nekonečne dlhej lesnej cestičke uprostred hustého prasylvánskeho lesa , ked z korún stromov vyletia obrovské odporné čierne vrany.Larisa spozoruje že niečo nieje v úplnom poriadku.
Hromy a blesky šľahajú zo všetkých strán,"búrka nás neobíde."S povzdychom sa zamyslia... a ked sa začali pripravovať na búrku taak....

Stará pani Jitka z Loku skoro dostala infarkt.Nohy sa jej podlomyli , hlava sa zatočila a ona sa zvalila na zem.Jekateřina sa dala do pohybu a skontrolovala jej všetky funkcie... *To sa nám teraz nehodí,nie teraz nie ked už sme tak blízko,tak blízko k vyriešeniu záhady Prasylvánie.*

Noc

Všetci spia ,len reverend Madafaka bdie ... , v jeho hlave výria myšlienky jak ten roj včiel včera nad ránom,ktorý prepadol expedíciu páchnucu od alkoholu a zvratkov.Z hustého tmavého lesa sa šíria prapodivné pazvuky,ktoré prebudia expedíciu.Treskúcu zimu dopĺňal kyslý dážd....


Reverend Madafaka to vedel , že príde dážd , nepozorovane sa pousmial popod fúzy.


Deň


Expedícia pokračuje vo svojej výprave , a vtedy to zistila ! Larise bolo už včera niečo podozrivé...nemýlila sa , expedícia v lese krúžila ako ten kŕdeľ netopierov včera večer.
Pán Alojz si zase neodpustil žiadne poznámky .Sklamaní a unavení vydali sa skrz lesom na ešte dlhšiu cestu ktorá ich čaká.Vybočili z lesnej cestičky a každý z nich dúfal že práve toto bude tá správna cesta k Prasylvánskej záhade.

"Když kocour není doma...myši mají prééé ... hey méén paráda"
V tom se Prasula vrátí ...
"Nooo, tak na dlouho to nebylo...stejnak ji vobjedu ... tu jeho milovanou paničku ... chichichichci ..... on příde čas . Tak mažem do kuchině, na nějakej dezert pro lorda k tý bandě"

(na rychlo něco spizněnýho ... momentálně nemám náldadu a nwm kdy budu mít )

Tiché leč hmatateľné nadšenie vzrastá na hrade každým dňom, ktorým sa k nemu expedícia blíži ... Hrabe Prasula hoc na pohľad hrozivý v celej svoje prasulosti si dokonca brouzdajúc po chodbách hradu pospevuje nejakú perverznú pesničku...
Po jednej obzlášť krutej noc si Luszianna s trpezlivosťou vypočula Prasulov opis blížiacej sa expedície a jeho mľaskanie nad kúskami, na ktoré sa najviac teší...

„Vidím, že to bude expedícia úbožiakov...“ rozpráva sa so svojim odrazom v zrkadle u seba v komnate.
„Až na tú pobehlicu, ktorú Prasula spomínal, až s priveľkým záujmom ako by mal, jeden kúsok „lepší“ než druhý zdá sa...
Hoc!... Prečo prenechať všetku zábavu len Prasulovi!...reverenda ešte nemám v zbierke svojej, takisto doktori sú slabosti moje, možno si nakoniec aj ja prídem na svoje, stačí len použiť ženské nástroje...
Nahlas sa prenikavo zasmeje až netopiere od ľaku odletia z komnaty...

Expedícia, Prasylvánske kráľovstvo vás už očakáva....