Re: Alkohol a jeho účinky na nás a na ľudí okolo nás...
tak tady to taky nějak chcíplo
a já mám pro vás story
žil byl, za desatero horami a desatero přikázáními jeden vysoký jinoch
no a ten jel v pátek na chatu k hradu Pernštejn
měli mu přijet dva kámoši...široký a bystrozraký
no jenže bystrozraký nejspíš neviděl na jízdní řád a tak mu ujel autobus a následně aj ECčko do Brna
a tak, dlouhý a široký, z dlouhé a široké chvíle skočili do černohorskýho sklípku na pivko, páč byl festovní pařák
a tož tam dali tři pívečka každej, zaplatili a vyrazili na vlak, kde měli přisednout k bystrozrakýmu do vlaku. No a tož z tej radosti, že se všecí sešli a že po roku jedou zase na chatu společně, vychlastali během hodinové cesty každej litr vína
v prvním vlaku to ještě ani nebyla ostuda, chlapci se nám teprve rozjížděli
zato při nasednutí do místní lokálky si přisedli k mladé slečně, která se vesele usmívala, při pohledu na vychlastaný xichty našich tří hrdinů
a tak započala konverzace se slečnou...kupodivu započala slečna... "Do Nedvědic je to tak dvacet minut" ...my odvětili "tak nám potom řeknite kdy vystoupit, at' to nepřejedem...a dáte si víno?"... "néééé díky"... "opravdu nééé, pravý moravský, z našeho sklípku!"...no, při třetím (nebo čtvrtém?) kolečku flašky sme si se slečnou potykali (a stejně se napila
), zjistili, že je to právnička, co je de dom z práce a nakonec sem jí dal aj email at' mě napíše, kdyby chtěla někdy dojet s přítelem do sklípku... a vona že "to leda bez přítele"
nicméně vysedání se blížilo a zdařilo se
...slečna nás ještě posadila na autobus z Nedvědic na Chlébské, ve kterym sem suveréně nakupoval lístky do Nedvědic
no ale tak řidič pochopil
no, po výstupu nás čekal neveselej kopec strmej jako prase
naštěstí jeli okolo švarní jinoši na železném oři, kteří nám vzali batohy
...a tak sme se dali do výšlapu... po cestě sme poctivě doplnovali hladinu vína na maximální hranici... z pokácených stromu na kraji cesty sme jeden chtěli odtáhnout do tábora jako trofej, ale po pár metrech ze vzepřela gravitace a strom sme nechali uprostřed cesty
... dále sme pokračovali a blbli s velkým kusem polystyrenu, do kterýho se pak střílelo lukem... no a s tímhle nástrojem mě kamoš přetáhnul po hlavě a já ve vší opilosti hodil takovou držku, že sem si narazil koleno a brutálně odřel loket
nicméně smích neustával až dokud sme se nedostali do tábora
páč tady nastává moje druhý okno v životě
následně si pamatuju pár záblesků... sou v nich sudy s pivem, pozdravení s některýma lidma, interiér chatky a pak už sem se zbudil po čtyřech hodinách spánku na posteli, vedle vylitý červený víno na zemi... vylezu ven... tma jak v pytli... kamoška mě skolí hláškou "ty seš tady taky?!"
no a pak sem se dozvěděl, že na ty sudy s pivem sem si sedal a nemohl vstát, tak mě museli zvedat
no prostě sem se zřídil jak zákon káže
...a poučení? Žádný není!
...akorát sem pak ty další dny už tolik nepil