Tak jsem se dival na ten Návrat.
Fuha, dost silne to bylo, jak jsem si tak po pozreti procital komenty na csfd, tak se uplne ztotoznuji s timto:
Návrat je krásným, čistým filmem obrovských duchovních i obrazových kvalit. Vypráví úplně prostý příběh – otec se po dvanácti letech vrací k rodině a jeho dva synové k němu hledají cestu. Opravdu nemá význam hledat v tom něco víc než působivé (a věřím že i věrohodné) zachycení komplikovaného vztahu otce k synům, resp. synů k otci. Film je opatrně protkán jemnými symboly, které zde narozdíl od jiných filmů nepůsobí rušivě či samoúčelně (krásná je scéna, kdy otec nastupuje do auta – sledujte výrazy chlapeckých tváří). Jsou to nepatrná gesta, náznaky a vnitřní prožitky. Buď se vám hned ze začátku podaří „naladit“ na tu správnou, magicky nostalgickou vlnu, nebo si snímek vůbec neužijete a budete jej sledovat s chladným nezájmem, zcela bez emocí. Opravdu hodně záleží na správné náladě, kterou jestli máte nebo nemáte zjistíte bohužel teprve během sledování. Mnoho scén doceníte pouze při intenzivním prožívání, pouze při něm si všimnete i těch nejnepatrnějších detailů, bude vám dopřáno pohledu do nejniternějších zákoutí duší hlavních hrdinů. Výkony herců, zvlášť obou chlapců, jsou dokonale procítěné. Linie dělící herce od postavy byla zde ztenčena na nezbytné minimum. Návrat je pozoruhodným ruským počinem, jistě právem přirovnávaným k filmům Andreje Tarkovského, na rozdíl od Tarkovského jsem si jej však užíval ani ne tolik hlavou, jako srdcem. Nebyl to zážitek příjemný v pravém slova smyslu, Návrat je filmem extrémně smutným, zvlášť, jste-li obeznámení s faktem, že představitel Andreje krátce po natáčení tragicky zemřel, ale i na smutku může být cosi povznášejícího.
edit: zapomnel jsem dat hodnoceni: 5/5 samozrejme... uplne mam z toho filmu spatnou naladu... a to jsem nastesti nevedel, ze ten kluk ve skutecnosti kratce po nataceni umrel, to bych se snad neubranil ani slzam
