Liter poeta píše:
Tenhle topic je fascinující. Složil sem pár písniček a až vyrostu tak budu rocková hvězda a pak se zabiju a budu strašně slavnej
Souhlasím
du do toho s tebou
jinak tvoje básně sou moc pěkný. Taková jednoduchost a lehkost v nich je...
song inspirovanej soulfly řekl bych, co?
D_M píše:
Koukám tady je to samej básník...
Co se člověk nedozví, že
tak teda přihodim taky jednu o válce (ten konec není myšlen pateticky i když tak zní
je to symbolické
) a sice pro mě neni nijak důležitou, protože jako jedinou sem ji napsal tak, že sem si sedl a řekl si "tak a tet napíšu něco o válce"
ale prostě, je to moje básen
Na frontě (23.4.2004)
---------
Na frontě při slunce západu,
před sebou mám rudou armádu.
Když pohledím jim do očí,
plné krve jsou,
jak všude se plahočí.
Ramena statná má vysoká postava,
než se otočí,
kulkou je z ní válečná potrava,
válka životy bere, nedává,
pouze silnějšímu moc do rukou předává.
Nebezpečí v zemi číhá,
již noha od drnu se zdvíhá,
tělo mrtvé vzduchem letí,
mina dělá z vojáků jen smetí.
Strach se do zákopů vkrádá,
další vdova doma po svém muži strádá.
Kulomet pálí kulek na tisíc,
mrtvých je však milion, ne-li víc.
Hroby posetá země kvílí,
každý hrob čeká na chvíli,
kdy k moci příjde někdo milý,
aby další hroby nepřibyli.
Výpravy za smrtí na cizí státy,
kterých jsou dnes a zítra stovky,
ztrácí se v západu slunce,
když hnaným na smrt rakety ustřelí hnáty.
Každý život,
který padne jako cena za svobodu,
má spoustu výhod,
ale ne pro občanskou pohodu.
Jak taje ledovec,
tak zvětšuje se odpor k válce ve mě,
mocnosti jsou jak nenasytný krkavec,
když krákáním zasévá ďáblovo sémě.
Vznešeně bloudící duše žoldáků,
klidu nenachází,
skončili na keřích bodláků,
trny černých růží již jejich kůží prochází.
„Na viděnou válko!“
již zvedám hlas,
zítra při slunce východu,
na bojišti sejdem se zas!
