Ze
http://www.systemofadown.cz/Na dobu novinkového sucha jsem si schoval překlad jednoho staršího, ale velmi zajímavého rozhovoru se Serjem Tankianem. V porovnání s ostatními rozhovory se jedná o jeden z těch osobnějších. Pochází z časopisu Kerrang a za scany (1, 2) děkuji Bubici.
Jinak ještě jedna malá informace: Kromě koncertů na festivalu BDO 2009 vystoupí Serj ještě na třech australských koncertech, kde bude doprovázen skupinou Fantomas.
Sedíce ve svém domě, vysoko v Malibu Hills, jenž byl zasažen požáry minulý říjen, je Serj Tankian vlídný hostitel. V patře je jeho obývací pokoj, v přízemí jeho kancelář a vedle jeho studio. V těchto třech místnostech je nejšťastnější – v jedné relaxuje a přemýšlí, v dalších dvou pracuje, což rozděluje jeho život na tři části. Hudebník, businessman a filozof, jehož je svět v němž je všechno propojeno, všechno se krmí něčím jiným.
Čtyři měsíce po vydání Elect The Dead, jeho prvním sólovém projektu mimo System of a Down a připraven na další sólový výlet do Británie. Tankian rozjímá o cestě, která ho zavedla do tohoto života.
Jsi znám především díky své sólové dráze a práci v System of a Down, ale ve skutečnosti jsi se podílel na mnohem více hudebních projektech.
Udělal jsem spoustu věcí – podílel jsem se na písních s jinými umělci, udělal jsem nějaké remixy, skládal hudbu pro filmy, pro videohry, … Dělám všechny druhy hudby. Mám okolo 500 nevydaných písní, jež zahrnují všechny žánry: od elektronické hudby po jazz, nebo klasiku s piánem, punk...
Je to příjemné mít více věcí na které můžeš být hrdý?
Není to o hrdosti nebo tak. Naučil jsem se, že všechno co jsem dosud udělal – ať už v SOAD nebo mimo něj – ze mě udělalo lepšího hudebníka. Neříkám to, abych někoho zaujal, je to prostě fakt. Moje zkušenost v produkování jiných skupin, v koprodukování alb SOAD, vlastnění labelu a vydávání alb mě udělali lepším producentem a lepším šéfem labelu. Je to prostě o zkušenosti, o ničem jiném. Učíte se. To je důležité.
Všeobecně řečeno: Existují dva druhy lidí: Typ A, který chce být vůdce a typ B, který chce být něčí následovník. Který z nich jsi ty?
Nikdy bych nemohl rozdělit společnost do těchto dvou skupin. Rád sloužím a jsem rád obsluhován – trochu od obojího. Všichni máme vizi a cestu po které musíme kráčet. Jednou jsme nahoře a jednou dole, ale je to naše cesta. Tak se mi zdá, že je svět rozdělen.
Jak probíhá tvůj normální domácí den?
Nevstávám příliš brzo, ale ani moc pozdě. Většinou okolo deváté. Pak si dám kafe a snídani, jdu si sednou na balkon se svým psem a trochu vysadím. Nemohl bych zapnout mobil nebo kouknout na e-maily, kdybych nebyl připraven na nový den. Do té doby se nepřetrhnu. Sedím na balkoně a zkouším nepřemýšlet. Občas vstanete se spoustou myšlenek v hlavě a snažíte se pročistit si mysl. Trávím tím první půl hodinu a snažím se těšit se z toho, že jsem naživu. Pak se jdu asi 45 minut až hodinu toulat – možná okolo jezera nebo na horu. Pak dělám chvilku jógu než si dám sprchu a začnu nový den procházením e-mailů, vyřizováním telefonátů a schvalováním. Po té začnu můj hudební pracovní den.
Jsi velmi organizovaný, že?
Mám rád, když je život jednoduchý, rád se pokouším ho zjednodušit. Život se stává komplikovanějším tím jak stárneme, ale můžeme podniknout kroky, abychom ho zjednodušili. Tento proces přinese zjednodušení také do našich duší, což vede k mnohem lepšímu přístupu k životu.
Máš spoustu přátel, které neznáš příliš dobře nebo máš malou skupinu přátel, které znáš skutečně dobře?
Mám velmi mnoho přátel, ale jen málo z nich jsou blízcí přátelé.
Jak si myslíš, že by tě tví blízcí přátelé popsali?
Měl by jste se zeptat jich...
Jak by jste chtěl být popsán?
Skutečně jsem nepřemýšlel o tom, jak jsem vnímán druhými. Dělám co dělám, jsem co jsem.
Někteří lidé rádi reagují na mínění druhých, aby mohli být milejší, ohleduplnější nebo méně vznětliví. Čím se řídíš ty?
Opravdu na tohle neznám odpověď, abych byl upřímný. Reaguji na emoce ostatních lidí, ale není to něco na co bych se soustředil. Vstanu a dělám to co chci dělat. Zacházím s lidmi tak jak bych si přál, aby oni zacházeli se mnou. Myslím, že je to správný způsob žití. I když někdo přijde a bude na mě zlý, budu s ním jednat, jako by to byl přítel.
Prý věříš v osud. Jsi pobožný?
Spousta mých názorů na to proč jsme tady pochází z domorodé víry. Pochází z mého vnímání domorodých Američanů (Indiáni), Maoriů (domorodý kmen na Novém Zélandu), Austrálců (původní obyvatelé Austrálie), šamanů a léčitelů. Ale je to smícháno s mojí vlastní zkušeností a tím co cítím v srdci.
Řekl by jsi, že duchovní a politické zájmy jsou tvé dvě řídící síly?
Nevím... Myslím, že hudba by k nim měla patřit také. Vím, že jsem docela vyrovnaný – můžu vstát a dělat 6 – 7 hodin business, pak můžu jít do studia a ztrácet se jako umělec. To, že jsem s hudbou začal později [v životě] je možná to co mi umožňuje to tak dělat.
Lidé často hovoří o tvé kariéře jako o náhodné – pracoval jsi ve spoustě zaměstnání a pak se zdá, že tě vítr zavál do hudebního průmyslu.
Nebylo to vůbec náhodné. Zabývám se hudbou už od studií. Spousta hudebníků, které znám začala s hudbou už jako děti, ale já ne. Já začal, když mi bylo 19. Ale byl jsem po ní tak hladový. Hudba pro mě byla jako jídlo, neuvědomoval jsem si nějakou potřebu k jídlu. Myslím tím, že jsem ji jedl mnohem rychleji. Moje rychlost učení byla skutečně čím dál větší. Ale kariéra nebyla vůbec náhodná. Bylo to všechno tak jak jsem si to představoval. Věděl jsem, že bych bez hudby nebyl šťastný, protože byla součástí mého života. Věřím v osud a zároveň volbu prací, ruku v ruce, společně. Je to jako být na lodi na řece – unáší vás proud, ale také máte vesla, jimiž řídíte svůj směr...
dik za prelozeni 
sem si vsimla zes to nekomu rekl na youtube