Tak se to dělá! Ráno jenom přikrmíš a jede se nanovo.. Tomu říkám festivalovej režim
Mimochodem, já se třeba nepamatuju proč mě bolí klouby na pravým zápěstí... snad jsem nikoho nemlátil..

Ty výpadky paměti bývaj ale docela záludný... Jedna nejmenovaná kámoška (doufám, že si to tu nikdy nepřečte ), měla jednou po těle pár modřin, když sem se jí ptala, co dělala, tak prý byly o víkendu pít. "Sme byli v hospodě a pak si najednou pamatuju, jak sem se v noci plazila po kolenách po hlavní třídě"

kamarátka sa takto zobudila s čiarami od centrofixky nakreslenými na slabinách... no musela sa naučiť žiť s vedomím že nevie od koho sú...

Nevim proč mi prvně padly oči na tu poslední větu a měl sem za to, že to píšeš sama za sebe..

...však nejsi sám, kdo ji prokoukl... že, Foxi?

Ale já bych klidně přiznala, že sem to z hospody domů vzala po kolenách plazením

Kaťuša: tak to je dokonalé

včera dobrodružstvo jak sviňa ... šli sme s deckami tu v škotsku na turistiku... šlo nás 20 takže celkom big akcia
nezačalo to práve najlepšie kedže sme v prvej štvrtie cesty neskutočne všetci zmokli a uvažovali sme o návrate ale rozhodli sme sa pokračovať... keď sme sa dostali pomerne vysoko dosť sa zdvihla hmla takže výhlad nebol nič moc... na vrcholu jednej hory kam sme mali namierené sme stratili prvých 6 z našej družiny a zišli sme s chodníka... tak sme sa rozhodli vrátiť a tu nastal problém prvé 3 hodiny blúdenia v hmle zime a daždi som brala ešte s rezervou a aj ako srandu... pak už prešli aj vtipky a vedeli sme že je zle lebo sa stmievalo... kamoš mal približnú orientáciu kde sme a náš plán sa bol dostať pomocou GPS k jazeru ktoré sme mínali cestou navrch ale neoblo to také lahké lebo hora nam stále kládla prekážky tipu obria skala ktorá nám vyrástla z hmly a stála pred nami.... asi po 4 hodinách sme volali záchrannú službu a snažili sa im udať súradnice kde sme, slúbili zavolať naspäť ale nespravili to... prosím pekne do cca pol 11tej sme sa štverali cestami kam ľudská noha nevkročila, štverali sa po skalách dole a hned zase hore ked sme zistili že pod nami nie je nič len priepasť... v živote som tak nenadávala a už sme sa pripravili strávit noc pochodovaním v tme, hmle a zime... nakoniec nás práve skala ktorá nam zatarasila cestu zachránila a kamoš sa zorientoval presne kade íst tak sme našli chodník ale vtedy už bola kurva tma... nakoniec sme sa dostali na cestu ktorou sme prišli a tam nám už oproti išli zachránári ktorí nakoniec naše volanie vyslišali a ostatných 6 ludí z našej družiny, ktorí čakali dole pri autách im povedali detajly...
a teraz ide najlepšia časť príbehu... prišlo pre nás 14tich tak 5 chlapíkov s baterkami a vybrali sme sa na pochod domov, ďalšia časť cesta spočívala v letení v helikoptére britskej armády so sexi pilotmi a potom cesta džípom až do bezpečia k našim autám... poviem vám už som sa dlho necítila ako totálny idiot ked nas nasádzali do toho vrtulínka... ale aspon je zážitok... najlepšie je že sme za to nezaplatili ani penny pretože to pre chlapcov bolo cvičenie a nasadili ich na nás aspon 20tich...

takže moja prvá a na dlhú dobu asi aj posledný turistika

Z loňska s tím mám taky zkušenost a náhodou to byla docela sranda . Ale nám teda nepršelo, celý den bylo hezky.

Hlavně buďte rádi, že ste si to nemuseli platit, tu helikoptéru byste spláceli čtvrt života pomalu, haluz jak sviňa .

to sme, prej 3000 poundov na hlavu niekto spomínal... to by som si to tam vyliezla znova a rovno si to skočila z tej priepasti...
a nám teda kurva pršalo ale človek to pri tých hodinách už ani nevnímal keď bol do nitky mokrý, samozrejme dnes keď máme posledný day-off vonku svieti slniečko

Oj oj, tak to jste měli štěstí v neštěstí. Ale stejně nechápu, proč se za to platí, neřeknu, kdyby to bylo neoprávněné, ale když už fakt může jít o život, tak je to přece jak výjezd záchranky a mělo by to být pokryté nějakým zdravotním pojištěním, nebo něčím podobným.

A já se dostat do podobné situace, tak jak se znám, bych nikoho nevolal a nějak bych se po několik dnech doplácal domů, popř. bych holt umrzl.