mno jo, neni to prdel ty vztahy v mládí... ale člověk aspoň sbírá dost důležitý zkušenosti

Máš pravdu, Jeremy. Už od mládí žiju s vědomím, že koho poznám teď, za měsíc budu nenávidět Ten smajlík se týká spíš toho, že pokud v přátelství mezi holkou a klukem nemá kluk sebevědomí pod bodem mrazu, nebo nejsou (ideálně oba) zadaní s někým jiným, vždycky se z té jedné strany začne něco vyvíjet. Dřív to bylo v pohodě, ale tak před rokem a čtvrt, kdy jsem se začala kamarádit s jedním o pět let starším klukem, se kterým jsme byli v podstatě nejlepší přátelé (jako kdybychom se znali věčnost.. Ale už se s ním od září skoro nebavím, protože je to otravný idiot, co nám dělal všude ostudu a začal hrozně chlastat) začalo takové "prokletí", že buď je dotyčný takový jouda, že mu nestačí jednou říct, že jakože ne-e, nebo se do mě prostě zamiluje. A týká se to i kamarádů, se kterými jsem se bavila už dřív a všechno bylo v pohodě.

Takže jak su teď doma a začala jsem nad tím uvažovat, tak jsem se rozhodla na všecky vykašlat a žít převážně po boku svých slepičích kamarádek a kamarádů, se kterými se jednou za čas sejdu v hospodě a to bude všechno...

Může tenhle blízký vztah mezi mužem a ženou fungovat? Anebo je vždycky tahovéhle přátelství jen předstupeň budoucího, něco slabšího, něco, co se zabrzdilo a při vhodných podmínkách se to stejně posune do vztahu (chceteli) .. říkají že ne, že nemůže fungovat.

ájo tak no... to pak holt asi záleží na tom, jak je ten člověk schopnej se srovnat s tím, že ho ten druhý nechce... já měl vždycky kamarádky, do kterých sem byl buchlej a vždycky sem něco zkusil a vždycky to nevyšlo a pak sem měl kamarádky, do kterých sem nebyl buchlej.. a zkusil sem to.. a vyšlo to tak mi kurva řekněte, kde je problém?! ale tak já si stěžovat nemůžu, mám přítelkyni, se kterou sem spokojenej ale to hlavní je, že byť mi to nikdy nevyšlo, když sem byl do kamarádky zamilovanej, tak stejně zůstala mou kamarádkou... prostě sem se přes to přenesl... stejně to bylo jen pobláznění smyslů a ve většině případů věřím s odstupem času, žebysme se k sobě s dotyčnou nehodili... prostě sem byl tak zaměstnanej emocema, že sem nebyl schopnej odhadnout, co to je za člověka a viděl sem jen ty dobrý věci, co byly "PRO" vztah...

Kdyby bylo víc tak chápavých, jako jsi ty. Ten dvacetiletý mě pořád přesvědčoval, což po čase dost leze krkem. Bylo mi čtrnáct, tak jsem nadhodila, jestli si nepřipadá mírně pedofilně a on na to, že proč, měl vážný vztah i se třináctkou. To bych tu chudinu chtěla vidět A že není úchyl. Tedy být tím klukem, asi se propadnu hanbou. Věřím, že na věku nezáleží, ale taky vim, že v pubertě jsme my holky blby krávy a mentálně si nemůžeme rozumět. Možná jsem jen staromódní. Ale o to už se nestarám, ten kluk se tak do roka uchlastá. No a pak mu všechny ty mladé holky přijdou na pohřeb a bude to hrozně vtipné shledání (tím nechci být morbidní).

Každopádně když řeknu, že s dotyčným chodit nechci, ať je to kdokoliv, měl by to respektovat. Až na tady toho blbečka to teda tolerují všichni, ale přece jen už má to přátelství většinou takový ten odstup... Že se třeba cítí hloupě, už se o tom nechce bavit (což zas respektuju já) a pak jsou některá témata už tabu, což je takový nepříjemný. Proč nejsou moji kamarádi gayové

Cause the mankind would die out... one day...


No, ona to není pedofílie, je to hebefílie pedofílie je někdy do 11 let, než se začnou vyvíjet druhotný sexuální znaky... ale to je jedno, každopádně je to pochybnej, pošahanej kokot, kterej má ve 20 (!) "jistotu" jen v tom, že sbalí holku pod patnáct... smutný, ubohý, whatever ...bohužel tě musím zklamat, ale neuchlastá se cyrhóza trvá dlouhý roky... co vidím na svém okolí...
no, to je právě otázka... jestli je to přátelství pak odsouzené k "takovému tomu odstupu" ... záleží na lidech... to stejný, jako když se spolu dva kamarádi vyspí a nic... buď se spolu budou bavit normálně, tak jako předtím a nebo je to poznamená... záleží na hodně aspektech...
každopádně hodně štěstí při hledání gay přátel áčko v Brně - jestli můžu doporučit

Je to tak.

Uchlastá se, je nemocný na srdce a má prasečí chlopeň. U něj to bude jednodušší. Ale to jen tak mimo téma. (Mimochodem, že těch mladých alkoholiků strašně přibývá?)

Je pravda, že kamarádství s výhodami taky potřebuje, jak to říct.. Zvláštní péči, aby se k sobě ti dva pořád zvládali chovat přátelsky. Ale není to tórčr, dokud se do toho nevloží city. Pak záleží na tom, jak se ti dva znají a důvěřujou si... No a já su celkem uzavřená, takže mě nezná nikdo, jen čtenáři mého bývalého blogísku.



No nevím, jestli si tam bukvy chodí hledat kamarády. Ale když tam půjdu, můžu si zkusit napsat ceduli "Hledám homíka na spřátelení" a třeba někdo zareaguje...

hmmm... vidím, že by to byla dobrá partie ale ne, holt život si nevybírá, někdo má prasečí chlopeň, někdo prasečí xicht ...a ano, docela dost takových těch alkoholiků, kteří pijou třeba 3-4x do týdne je hafo... hlavně mezi vysokoškolákama, ale na střední to asi nebude jiný... je to asi daný povahou doby, všechno jde do prdele, jak se zdá, takže první v čem hledá člověk řešení je prostě alkohol, protože je nejdostupnější

hele do áčka chodí slušný kucí vyloženě na sex jsou v brně jiný gaykluby

Jo Jeremy... S gay klubama a ještě k tomu v Brně vážně zkušenosti nemám.

Mně to s tím chlastem právě přijde celkem zvláštní, za komoušů musela omladina taky pít celkem dost. Asi se o tom jenom nemluvilo... Nepřijde mi, že by to teď bylo nějak převratně dostupnější.
Jinak kdyby se chlastalo na střední... Začíná se teď, stejně jako se sexem a trávou, už v šesté třídě a po lyžáku už se to rozmáhá tak, že vždycky mají děcka vytipovanej nějakej bar, kde jim nalijou a tam nevkročí nikdo, komu by bylo nad patnáct... A jsou tam všichni stabilně v lihu. Mayové to říkali dobře.. Zrychluje se čas. Asi těch pár výchovných facek v bývalém režimu nebylo zas tolik proti mravům. Ale to bych šla sama proti sobě