Hm, podplukovník by byl ale docela partie..

Propásla jsem svou životní příležitost?
Ale jestli je to dobrá partie, tak je stejně dávno zadanej (jako všechny dobrý partie, na který jsem za svůj život narazila ).

Linduško, začni chlastat nebo zajdi k psychiatrovi... Nevím, ten "stres" se dá určitě nějak přemoci. Třeba by ti to pak pomohlo i ktomu, že bys teď měla aspoň číslo toho vojáka... kterej tě svlíkal na veřejnosti... hehe

Vážně jsem tak divná? Mně to všechno tak hrozný nepřijde, protože to všechno obvykle rozebírám s kamarádkou, která je na tom podobně (taky se trochu stydí). Já byla vždycky schopná stát několik před dveřma, než jsem se odhodlala zaklepat, abych promluvila s vyučujícím, kterýho jsem jinak vídala třeba i několikrát do tejdne... Takže to, že jsem se včera neodhodlala vejít do tý učebny, mi nepřijde tak tragický

Nesvlíkal mě Jenom vidí, že někdo potřebuje pomoct, tak pomůže -- to se určitě naučil v armádě
Jinak já o žádný čísla nestojim, a i kdybych nějaký měla, nejspíš bych se nikdy dotyčnýmu neozvala, styděla bych se Ale on byl stejně ženatej nebo zadanej, muselo mu bejt už přes 30... a i kdyby ne, neměla bych zájem, vždyť ho vůbec neznám, že

Ne, divná ne... Tohle má myslim většina lidí, ale do nějaký rozumný míry a většina ten pocit časem celkem snadno zažene. Takže by sis to měla minimálně cvičit...

Jo, v armádě se naučil svlíkat mladý holky a zabíjet lidi...

Já to asi neumim zahnat... Asi jsem se už smířila s tim, že taková budu až do smrti Ono mě to vlastně vůbec neomezuje. A naštěstí to nevypadá, že by se to chtělo nějak zhoršovat, tak je to prostě asi jenom debilní povaha, ne psychická porucha

Ne. Je to gentleman

Dá se toho zbavit, já to měl taky To je jak se strachem. Když se bojíš do sklepa, tak je nejlepší se prostě přemoct a jít tam. A opakovaně, prostě tréninkem se to dá odbourat. Pokud teda na tom psychicky nejseš tak strašně, že bys fakt potřebovala toho psychiatra

Si taky myslim, že by s tim něco šlo udělat. Že to neni tak o povaze, jako spíš o psychice... :o)
Bojuj Linduš, bojuj

Jo jo, bojuj
Tak ono to hodně souvisí s tím tvým nízkým sebevědomím, který máš, Lindo. A že tě to neomezuje... to se mi zdá divný a je to podle mě blbost. Takovýhle pocity do života prostě nepatří a když se jich zbavíš, tak se ti bude mnohem líp žít

Dík, jste hodní

Neomezuje mě to, nebo mi aspoň nepřijde, že by mě to omezovalo... Jsem na tohle na všechno zvyklá od malička, já se styděla i jako dítě, proto si myslim, že tu stydlivost mám spíš v povaze.
A hlavně: já v tom, že stojim pět minut před něčíma dveřma, nevidim tak zásadní problém, abych to chtěla měnit.