Re: Aký ste mali deň...?#3
Dneska byl skvělej den, opět jsem se přesvědčila o tom, že jsem kretén
Jedna naše rodinná známá mi domluvila hodiny starořečtiny (ona učí taky řečtinu, ale tu moderní). Začínalo to ve čtyři, byla jsem tam včas, ale pak jsem se styděla tam jít (prostě kretén...). Odhodlala jsem se až po té, co přišla ta známá a vyloženě mě tam dotáhla (asi v půlce hodiny
). Z tohodle asi nikdy nevyrostu, kolikrát jsem stála několik minut před dveřma vyučujícího (se kterym jsem už stokrát mluvila) a sbírala odvahu zaklepat. Dá se toho vůbec zbavit?
Ale nakonec jsem ráda, že jsem tam šla, pan vyučující mi pochválil můj cíl (chtěla bych bejt schopná číst Nový Zákon v originále) a řekl, že ty jeho hodiny by mi k tomu měly víceméně stačit. Ale nevim, jak na to budu mít čas, bohužel...
A znovu jsem si uvědomila, že tu krásnou Prahu mi nikdy nic nevynahradí (tentokrát při pohledu na osvětlenej Pražskej hrad -- celou tu scenérii bych mohla vidět i desetkrát za večer a neztratila by nic na úchvatnosti
). Až se jednou odstěhuju do teplých krajů, bude se mi stýskat
A v buse cestou domů se mnou jel nějakej voják. Byl to gentleman, nemohl se dívat na můj boj se svetrem a pomohl mi ho svlíknout
Byl to fakt fešák, škoda, že takovejch mužů nepotkávám víc (i když nemalou roli sehrála asi ta jeho uniforma, hrozně mu slušela)
Celou cestu jsem se ho chtěla zeptat, jakou má hodnost, ale nakonec jsem se odhodlala až úplně na konci. Je to podplukovník (ne že bych těm hodnostem rozuměla
) a nějakej právník. Takže, abyste věděli, podplukovník Otakar je mou platonickou láskou dnešního dne!
