Hm... Já mám parfémů ve skříni...
Tuhej deodorant nebo antiperspirant a stačí ne...

No chlapům možná jo
Já mám vůně ráda Nedávno mě nadchla nová vůně od Swarovski. Kdybych měla zbytečný peníze, asi bych si ji hned pořídila

Zrovna dneska sem to řišil, když sem hledal v zásobách vodu po holení... Vždycky dostanu k něčemu nějakou vůni, ale žádná voda po holení, sakra... Trochu málo praktický... Jinak parfémy - když vidim kolik to stojí, tak si představim, jak se ty hrozný sumy jen tak vniveč rozpráší do vzduchu..

Tak to musíš (ne)nápadně před rodinou zmínit, aby měli usnadněný rozhodování, co ti koupit k příštím narozeninám/Vánocům...
A k těm parfémům: no to musíš stříkat na sebe, ne někam do vzduchu, že...

Já nedávno četla na zpovědnici ( ) Že ženský se většinou voněj mužskýma vůněma a že to stejně nikdo nepozná. Já nevím, přijde mi to divný

Já ty parfémy nechápu, nejlepší je přece přirozená lidská vůně (a nemyslím pot a tady tohle ).

Tak záleží na každym, no... Já mám vůně ráda, ale chápu, že to někomu nevyhovuje. Miluju, když tu vůni ještě večer cejtim při česání ve vlasech

Ale teda taky mi přijde divný, že by se ženy nějak moc voněly pánskejma vůněma Některá to asi dělá, ale myslim, že to bude spíš výrazná menšina. Já teda ty pánský obvykle neočichávám, ale i když narazim na nějakou, která mi voní, tak si nějak nedokážu představit, že bych ji používala

Lidi .... lidi.
Dnes nastal den kdy se vyklízejí školní skřínky. Na tu příležitost jsem si vzala igelitku. Jednu. Za celý rok se mi tam nashromáždily tělocviky, lahve, všechny učebnice a sešity, pravítka, kalkulačka, přenosná malá taška, bačkory, dvě přilepené žvýkačky s mentolovou příchutí, pavouk Stevie Osminožka, písemky a pracovní listy. A já si vezmu jednu igelitku. Jednu. Na co jsem kurva myslela?!
No nic, všechno se mi to podařilo seskládat, do batohu jsem narvala tepláky, notebook, myš a bačkory(10 kg). Do malé přenosné tašky jsem vecpala sešity(5kg) a do mé igelitky jsem dala všechny učebnice a sešity, které se nevešly jinam(10 kg). Batoh si dávám na záda, tašku na levé rameno a igelitku, která se mi pomalu a nejistě drolí, beru do pravé ruky. Sotva úspěšně sejdu schody, cítím jak mi něco plandá na zádech. A do prdele! Otevřel se mi batoh a tam je notebook. Tryskem prchám na trávu, snažím se opatrně položit tašky a uzavřít batoh, ale ten se rozhodl že to jako ne a já musela sbírat všechen obsah z trávy. Skvěle. Potom mě čekala dlouhá cesta na autobus číslo pět a během mé dobrodružné výpravy mi neustále padala taška na levém ramenu. Tak jsem si polohlasem zaklela: Do píči! a šlo se dál. Nakláněla jsem se permanentně na pravou stranu, ve snaze udržet nějakou rovnováhu a nějak se mi podařilo dojít na autobusovou zastávku. Čekám asi tak 12 minut než přijede, čapnu všechno do rukou a snažím se najít místo k sezení. Bohužel je absolutně narváno, ale chytla jsem místo vedle nějakýho chlapa. A v tu chvíli už téměř rozdrolená taška nevydržela, málem mi to všechno popadalo a to jsem ještě nedosedla. A ty lidi jenom ČUMÍ. Prostě ČUMÍ jestli náhodou nespadnu a kdyby mohli začnou uzavírat sázky. Nikdo, prostě nikdo, ani ten chlap co byl ode mě dvacet centimetrů mi NEPOMŮŽE. Tak jsem v místě svého bydliště vystoupila, zaklela podruhé a šlapala domů. Paní mi alespoň ty dveře podržela. Čekalo mě 12 schodů a já myslela že je to posledních dvanáct schodů mého života. Nějak jsem se vyškrábala na vrchol, odemkla dveře od bytu, hodila všechen obah na postel a ten se teď na mě schlíple dívá. Nemůžu zvednout ruce a nebolí mě jen když se nehýbu nebo nedejchám.

Pěknej zážitek... Jo konec školního roku, to byly časy...

Ja si pamätám, ako raz posledný deň som si išiel pre vysvedčenie a vlastne som tam ani neprišiel, lebo som zostal zaseknutý vo výťahu asi 2 hodiny som tam čučal a nudil sa