Kdyby se za to teďkomc styděla, tak by to smazala, ne?

Tohle si musí, hergot (moje oblíbené německé slovíčko ), pamatovat.

Šla jsem poměrně vytížená ze školy. Přecházím ulici, nic nejede. Najednou slyším ,,HEY!" otočím se za tím, kdo to vykřikl. Je to docela hezký kluk, může mu být tak 19 let. Usměju se na něj. On jen ukazuje za mě a něco křičí. Přidávají se k němu další kluci. Je jich pět. Podívám se za sebe a vydím jen karoserii auta. Cítím jak přeletim celý auto.
Citím neuvěřitelnou bolest. Záda mám asi rozlámaný na tisíc kousků a nemůžu pohnout nohama. Cítím, že nemám ani moc vzduchu. Jediné co ještě sptřím je, že auto, které mě porazilo odjíždí a někdo ke mně běží a vykřikuje nějaká slova a pak nic… vlastně za to jsem ráda, necítím bolest.
Ovšem o několik okamžiků později se opět probudím. Jen nastevřu oči. Citím neuvěřitelnou bolest a také vidím toho kluka, který na mě křičel, ted se ode mě vzdaluje. Nespíš mi dával umělé dýchání, protože někdo jiný má na mém hrudníku ruce. Pomalu vydechnu, ten kluk se opět přibližuje, nechá svou tvář na mými ústy. ,,Dýchá," křikl štastně a hlavně nějakým cizím jazykem, byla jsem však ve stavu, kdy bych mu stejně nerozuměla, ,,dýchá, Izzy dej už ti ruce pryč. Kde je sakra ta sanitka." Rozčiloval se a rozhlížel se.
,,ne- není vzhůru?" zeptal se neurčitě někdo jiný. Já jsme nebyla schopná slov.

Tak on mluví nějakym cizim jazykem, ona není ve stavu, aby rozuměla, ale přesto rozumí?