zvoní tobě?

Já vlastně ani nevím, o čem ta knížka je. Mám za to, že je to z nějaké války, myslím ve Španělsku, nebo tak někde, ale o co tam jde, to vůbec netuším...

Jinak jsem dočetl Dalekou cestu za domovem (knížka, kvůli které vznikli Fall of Efrafa) a super to bylo. Ono je to jakože pro děcka, ale i dospělí si tam najdou své.

A začal jsem číst Utrpení knížete Sternenhocha od Ladislava Klímy a zatím teda strašné psycho. Ale přijde mi to spíš takové úsměvné, než hnusné.

Jako jak, že kvůli tomu vznikli?
To je ta knížka o těch králících?

Jop. Jako vznikli vlastně kvůli tomu, že chtěli tu knížku jako kdyby zhudebnit. I když to teda možná bylo other way around, že vznikli a až pak se rozhodli, že zhudební tuhle knížku a podle toho si pak dali jméno. Teda ty jejich texty jsou takové between the lines, že zpívají spíš o nějakých těch politických a filozofických aspektech, které si z té knížky odnesli. I když teda už ten název kapely je spoil jako kráva.

O partyzánech za španělské občanské války. Odehrává se to ve třech dnech, měli za úkol vyhodit do povětří most, po kterým měli projíždět fašistický posily.

Skoro..

Aha, a předpokládám je to tak nějak o myšlenkách těch vojáků, ne?

Teďka "krásná" pasáž v knížeti:
"Trvale to započalo - ó! mým těhotenstvím.... V ubohé spící duši začal se rodit, - tam dole, takm kdesi dole... takový přepodivný hnus... O svém embryu jsem nevěděla; jen o hnusu. A ten rostl a rostl. A pod jeho pekelně teplým dechem rozmrzávala má ztuhlá duše. Pomalu, pomalu. Hnus ze mne a z něčeho cizího; byla jsem to já, bylo to něco jiného? Ale to nejhnusnější: že jsem to nevěděla... Nějaký děsný, nejohyzdnější drak zespodu..., - někoho jiného by sežral, ale na mně nebylo ještě nic k sežrání... Tedy mne -- porodil!... Jsem dítě hnusu - a víc nic! Ale ani Ty tomu nemůžeš rozumět! Jen propasti Snu o něčem podobném někdy něco zašeptají, - expoludjíce, a hned zas zhasnuty, zapomenuty...
Konečně vyšel hnus ze mne ven. Přesto zůstal ve mně stále - hlava tasemnice. Duše má pocítila velkou úlevu, větší než tělo, ale proto jen, že můj hnus stal se nyní rázem aktivní: už mně - ležící zcela trpně pod jeho nesmírným břichem - neovládal; zmítal mnou sice ještě víc než dříve, ale procitlá vůle se s ním rvala - rovnocenná soupeřka; dodnes to trvá. A hnus se přetvořil ve vzteklou nenávist. Nenávist hnusu a hnus nenávisti - neboť nic hnusnějšího nad nenávist: toť tajemství celé mé bytosti. To diktovalo veškeré mé pozdější jednání: vražedné, hnusuplné nepřátelství - ke všemu, co je mimo mne -"

Max: V podstatě jo, akorát podaný tím známým Hemingwayovým úsporným a strohým stylem, kterej je ve finále hrozně působivej. Vykresluje to osudy těch obyčejných lidí, co věří v republiku a chtějí za ní bojovat. A obzvlášť vyzdviženej je vztah hlavní postavy s jednou dívkou z té partyzánské party, který se do sebe za ty tři dny zamilovali.



To ale zdaleka není celý smysl knížky.. Já nevím, nikdo jste to nečet?

Max: Jo, knížete Sternenhocha si pamatuju, že mě zaujalo ještě na gymplu jako ukázka v čítance, chtěla sem si to pak pučit, ale nikdy sem na to v knihovně nenarazila, furt to měli pučený .

Katuna: Komu zvoní hrana sem taky ještě nečetla, ale zas z literatury z gymplu znám, o čem to asi je.

Sternenhoch dočtený a super to bylo.

Nejgeniálnější pasáž (lehce spoileroidní):

Tak pokud to nevnímáš jako zdroj inspirace a nebudeš to pak provádět přítelkyni... tak v pořádku.