Dneska byla u nás oslava sestřiných 18tin v příbuzenskym kruhu. Už první problém byl nacpat do našeho malinkýho bytu 10 dalších lidí Babinec až hrůza, k tomu já se svym kašlem a rýmou musela věčně snášet tahání a křik mojí tříletý sestřenice, že si jdeme hrát Ty malý děti jsou vážně k nezastavení. A ktomu ještě kreativní děti, který tě vykážou ven, protože je zákaz vjezdu do pokoje anebo ti vystříhávaj kalhotky z papíru..

To sis to ale užila, co?

No, to teda užila Ke konci sem myslela že umřu vyčerpáním, protože běhat po pokoji a dělat "baf!" s plyšovým hadem je přece jen trochu únavný A hlava mě třeští až hrůza!

Už vim, proč si na 18. narozeniny nezvat malý děti ...jak jsi to mohla vydržet? ..a to bylo jako dobrovolně?

No, neštěstí bylo takový, že tam byly ještě další tři, řekněme děti, ale ona si vybrala zrovna mě!
Malý děti tě zabijou, když jim dáš příležitost..

Děcka jsou super, já si s něma hraju rád. (Poprosím, žádné narážky.)

Já už se strašně těším do Brna, nebo tady to bytí doma už mě nějak vůůůbec nebaví. A to jsem to vždycky měl strašně rád a vyrdžel jsem být doma a nic moc nedělat docela dlouho, ale teďkomc je to už hrůza. Všichni kamarádi už ve škole, nebo někde jinde odjetí, ve společnosti jsem byl naposled minulý pátek...

Souhlas, s děckama je náhodou sranda.

Max: Ty to vedeš teda... Ale já to mám podobně, až na to, že nemám kam odjet. Ve společnosti jsem byla sice naposled teď v sobotu, ale předtím skoro dobré 2 týdny nic. Každopádně od tohodle týdne mám konečně po všech zkouškách (teprve no), tákže nastane návrat do víru života. Jupííí.

Já se teda taky vyjádřím... já bydlím s kamarády na jednom bytě... další moji kamarádi bydlí na jiným bytě... ve chvíli, kdy mě ti kamarádi z druhýho bytu začali srát jejich přítomností na párty atd. tak se začali víc stýkat s mýma spolubydlícíma... (pro znalé: Anet s Peřou a Milan s Jančou) a teď sou tu furt nasáčkovaní a já se z toho zblázním a včera, když se Milan s Jančou potkali, tak si dali PUSU! OBA DVA PÁRY SPOLU PROSTĚ CHODÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍ!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

FUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUCK

načež při průchodu parkem se o tom bavili a já dostal absolutně neodbytnou chuť na absintha tak sem se otočil, řekl sem, že dojdu za 20 minut na byt a šel sem do Traubky... tam sem dal jednoho absintha na stojáka, šel sem dom a pustil sem si to nejšílenější co mám v mp3... před absinthem sem měl ještě pár piv a jak sem došel na byt tak milan tu měl flašku vína... nalili si s jančou každej deci a já vypil zbytek byl sem jak dělo a na fb sem si psal s deprimovaným Standou band leaderem a opilou deprimovanou Luciou, tamburinistkou ta naše kapela bude opravdu šířit lásku široko daleko

Tak toto je pravý příběh ze života...