Nemám rád, když se snažím delší dobu někomu něco vysvětlit, ale ten člověk evidentně nereaguje na moje slova a jen a pouze furt mele to svoje... když si ještě navíc vymýšlí ty nejujetější teorie, tak je to fakt moc... jako sem trpělivý člověk, ale když vidím, že to nemá vůbec význam, tak mě to přestane bavit... na druhou stranu, aspoň se víc s těmi kamarády člověk pozná... a možná i pochopí nějaký další věci... tak aspoň k něčemu to je (občas)

a tímto končí můj generalizovaný výklad způsobený konkrétní situací

Nesnáším, když se někdo chová, jako kdyby sežral Šalamounovo lejno. Mám pocit, že těch lidí je kolem mě čím dál víc a někdy je už opravdu nelehký to ignorovat a tvářit se, že je jejich chování v pohodě.
Nesnášim, když ze sebe někdo dělá něco, na co prostě nemá a když se vyjadřuje stylem "to je snad jasný" u věcí, o kterejch neměl před krátkou dobou ani ponětí. A nejhorší je, když pro získání těch vědomostí ani nic pořádnýho neudělal, ale byly mu "vtlučeny" do hlavy na kurzu, ve škole nebo kdekoliv jinde.
No, nebudu se rozčilovat, jenom jsem se chtěla svěřit

Já zase nesnáším, když se dává přednost staršímu sourozenci před mladším. Mladší všechno dědí, oblečení, věci jako foťák, na ty může zapomenout, protože "to má přece tvůj starší sourozenec, tak si to půjčuj". Ve všem se musí přizpůsobovat. Moje sestra byla asi 4x na horách - já nikdy. Promeškala jsem dobu. Taky jezdí běžně na zájezdy do zahraničí, což se mě zatím taky tak nějak netýká. Když se zeptám, jestli bych na vyšším gymplu taky mohla jezdit, dostanu odpověď, že MOOOŽNÁÁÁ. K narozeninám dostala sestra pěknej velkej notebook (mě zůstává ten pidi) skoro za 20 000,- a navrch očkování proti rakovině.

No, už vidim svoje osmnáctiny: "No tak Katuško, nic jsme ti nekoupili, protože bohužel už nemáme finance. Všechno jsme vrazili do tvojí sestry."
Člověka to občas dost mrzí, no..

tak toto som ja nikdy nepociťovala.... hoc som oficiálne namjmladšia, segra si aj tak nemohla moc vyskakovať
takže všetko sme pekne dostávali narovnako a dediť oblečenie po bratovi moc nešlo no...
našli rodičia sa fakt snažili deliť všetko rovným dielom medzi nás troch (samozrejme aj ich lásku )

Tak to máš dobrý..

no není to správne keď sa takto uprednostňuje, tiež by mi to vadilo...
mna jedine sralo to že keď bolo niekde poradie tak som bola posledná ale to pri tvojich problémoch je dosť zanedbateľné

Tak to je mi líto. Jako fakt věřím, že to není příjemné, když si to tak člověk shrne...
Já jsem sice jedináček, ale mám zas dva starší nevlastní bratry… I když jsem si to jako děcko neuvědomovala, tak taky mívali "přednost" v některých věcech, ale to bylo fakt spíš způsobeno tím, že byli starší a zrovna studovali na VŠ, zatímco mně bylo asi 12 let.

Ono to má svý určitý výhody.. který mě teď zrovna nenapadaj, he.. Ale jo, třeba že se i povinnosti házej spíš na staršího, ale vzhledem k tomu, že sme už obě v takovým tom svéprávným věku, tak už se to vlastně moc nerozlišuje..

Bari: Jo no, ono když je mezi těma sourozencema hodně velkej věkovej rozdíl, tak už se to tak neřeší..nebo jak říkáš, člověk si to tolik neuvědomuje, protože to s tím věkem přichází tak nějak automaticky a je to pochopitelný.. Ale když je ten rozdíl 3 roky, jako u nás, tak si to ten druhej uvědomuje až dost.

a skúšala si sa s nimi o to rozprávať?
inak keby som tvojou sestrou a všetko dostávam tak by som sa cítila trochu blbe