Tak to máme za sebou. Pro mě byl tohle nejlepší SOAD koncert z těch 3, co jsem zatím zažil. Vezmu to ale asi od začátku.
Po oznámení koncertu v říjnu 2016 bylo jasný, že na něj musím jít, protože to byl konečně sólovej koncert, navíc v hale. A takovýhle kombinace mám nejradši. Chtěl jsem lístek k pódiu, samozřejmě. Nicméně nebýt Arse, tak asi žádnej nemám, hned se po nich zaprášilo. Ars ale naštěstí v před-předprodeji booknul o pár lístků víc, a tím mě zachránil.
Pak přichází úplný konec května, kdy kapela (snad poprvé v historii) oznamuje možnost VIP lístků (lístek + Meet and Greet + upomínkový předměty) pro limitovaný počet show a limitovaný počet lidí. Praha na seznamu byla, takže super. Cena byla 7k, takže ne moc super, na druhou stranu je to cena běžná pro takovýhle typ lístku. Rozhodl jsem se, že do toho půjdu. Tady ale přichází největší zádrhel.
Když už jsem byl odhodlaný obětovat 7k za speciální package, zjistil jsem, že si ho nemohu objednat, neboť SOAD e-shop neposílá zásilky do ČR. To byl solidní WTF moment. Ihned jsem napsal několik dotazů na všechny možné emailové/facebookové adresy. Doteď mi nikdo neodpověděl. Teda kromě Johna (!), který ani netušil, že jsou VIP balíčky pro Prahu
Zjistil jsem, že do některých jiných evropských zemí ty balíčky posílají, a zároveň jsem měl téměř stopro jistotu, že k fyzickému doručení balíčku nikdy nedojde (zpravidla se všechno dostává až na místě), takže bych tam býval byl mohl zadat adresu, co mě napadne. Nechtěl jsem to ale riskovat, tak jako backup plan jsem tam dal adresu kamarádky z Maďarska, která zrovna den před koncertem měla jet do Prahy. Takže super, objednávku se mi povedlo dokončit 8 dní před koncertem (v neděli). Kromě samotné ceny balíčku se mi tam připočetlo i dopravné do Maďarska. Částka se mi z účtu samozřejmě strhla hned. Myslel jsem, že odteď je těmto organizačním failům ze strany kapely konec. Ale ani ne. Celý napjatý jsem musel čekat 4 dny, než jsem obdržel email s instrukcemi, kde mimo jiné řekli, že se balíček vyzvedává na místě. To bylo fajn, ale i tak bylo pár věcí navíc, které jsem chtěl vědět. Tak jsem se ptal dál. Teď už mi na všechno odpovídali rychle, ale třeba mi nebyli schopni říct, jaký typ lístku v tom balíčku je (nakonec to bylo stání pod podiem), ani kdy a kde si to mám přesně vyzvednout (věděl jsem jen, že to je někde v aréně).
V den koncertu se mi podařilo prodat původní lístek, takže nastal pro mě moment, kdy jsem se zbavil tohohle lístku a zároveň jsem neměl jistotu, že dostanu ten VIP package. Nic moc pocit, který se nezlepšil ani potom, co jsem se byl v poledne na pokladnách v aréně zeptat, jestli o tom něco neví. Nevěděli.
Až v 17:00 jsem dostal mail, že si balíček mám vyzvednout v 18:30 u jedné z pokladen. To bylo fajn. Co zároveň ale fajn nebylo, bylo to, že se brány otevíraly až v 18:30 a my jsme museli být v 19:00 u mixáku vevnitř, kde si nás měl vyzvednout někdo od kapely. Před halou samozřejmě fronta jak kráva. Tak jsme se s mým nově nabytým rakouským kamarádem (btw má super tetování Serje, Serj to i včera dával na Instagram) rozhodli zariskovat a natlačili jsme se před ten dav úplně dopředu. Nikdo nás naštěstí nezmlátil. Po dalším bloudění v aréně jsme se dostali k mixáku (asi v 18:56), kde jsem zjistil, že na Meet and Greet jde jen 5 lidí (limit byl 20). Já z nich byl jediný Čech. Tento fakt přikládám tomu, že jsem měl největší vytrvalost a smysl pro hazard a podařilo se mi fixlovaně dokončit tu objednávku.
Pár minut po 19:00 nás vyzvedává sekuriťák (byl vidět i ve Screamers, podle mě je Serjovo osobní) a vede nás dozadu. Říká, že se uvidíme jen se Serjem, že ostatní členové jsou ještě v busech (asi na cestě na místo). Trochu mě mrzí, že neuvidím aspoň jednoho dalšího člena, ale nevadí, Serj stačí i sám o sobě. Za chvíli vychází zpoza rohu a prostě tomu nemůžu uvěřit. Třesu si s ním rukou, jsme od sebe jen pár centimetrů. Od první vteřiny je Serj strašně přátelskej, ptá se, odkud jsme, co děláme. Taky se ho ptáme na různý věci. Překvapivě hodně času se tam mluvilo o politice. Tak jsem to zastavil a přesunul konverzaci k hudbě. Mimo jiné jsem zjistil, že:
- nemá rád Trumpa („We will survive him.“)
- než začal dělat hudbu, vlastnil softwarovou společnost (to víme), prodával boty a dělal další podobný zajímavosti
- setlisty vytváří Daron a pak je schvaluje zbytek kapely
- chvíli jsme se bavili o Honey, říkal, že oficiálně ten song nahrát nechtějí, protože existuje už dost záznamů na YouTube (ptali jsme se totiž, jestli bude na nový desce)
- o nové desce se nechtěl víceméně bavit, takže to moje naděje zase trochu snížilo
- znovu potvrdil, že STA! je jeho nejoblíbenější deska
- řekl, že song Blue měl původně vyjít na STA!, což je zajímavý, akorát ostatním klukům se to moc nepozdávalo, takže ho tam nakonec nedali
Pak následovalo jen focení, předání dárků (tričko, laminát, visačka) a podepisování. Mimo jiné jsem si nechal podepsat Red edici Toxicity, takže hned je ještě o něco výjimečnější
Pak nás sekuriťák zase vyprovodil ven. Nevím, jak dlouho jsme se se Serjem bavili, ale odhadem tak 20-25 minut. Všechno přátelská konverzace, stáli jsme v hloučku u sebe, sekuriťáci stáli až dál vzadu. Prostě hezky neformální.
Pak jsme zamířili na bar, kde jsme propili předkapelu. V devět jsme se přesunuli na místa. Stál jsem v zadní části, skoro u zábran, na úrovni Shava. Takže pro mě ideál.
Ke koncertu samotnému - byla to bomba. Měli super vizuál, hrálo jim to parádně, všichni byli plní energie, sypali jeden song za druhým (až mě trochu mrzelo, že Daron vynechal i to předzpívávání před Needles). Serj mi prozradil, že Honey ten večer hrát nebudou, což mě trochu zklamalo, pak mě ale o to víc překvapilo, že zařadili Dam. Celých 90 minut jsem propařil naplno. Doufám, že se tu brzo zase objeví.
Abych to shrnul – organizace Meet and Greet docela bídná, samotné Meet and Greet super, koncert dokonalý.