Jak tak čuměli na dveře, ze země vystřelil bodák přímo tetce Jitce do rozkroku, přičemž asi po setině vteřiny z ní vylítl ven i s okem. Tak se obsah tetky začal vylívat na podlahu, chlupy z rozkroku pořád ještě poletovaly kolem.

"Au?" vypískl nachcaně Alojz. Ostatní drželi hubu, dva z nich se dali na úprk ale narazili ksichtem do zdi.

Romanovi z toho šoku praskl beďar na nose. Stříky střík.

Madafaka prosil Boha.

Otto se usmíval.

Prasula už neměl proč se brzdit, spustil se tedy ze stropu mezi ně, erekce mu trčela z poklopce. Bylo mu to u prdele. Jak rychle přilétl, tak zase odlétl, a s ním zmizel i Reverend.

--O minutu později, temná smradlavá kobka, všude nahnito. Prasula stojí nad svojí obětí, drzým a impulzivním Madafakou. Božím to hovádkem.--

"Drž hubu žide."

"Bůh je na mé straně zrůdo!"

"Udělám z tebe svého upířího poddaného, s navěky natrženou prdelí. S tim hovnem sis to posral."

Madafaka už mlčel. Došlo mu, že je asi pěkně v píče. Moci tak vrátit čas o pár minut zpět.....

Tak Prasula pozvedl svoji ruku s drápy k výši, napřáhnul, a začal trhat prdel. Krev sračky prdy kusy tasemnice, bylo mu to jedno, trhal ji a trhal - jak hajzlpapír.

"Tak, a teď máš prdel na sračky."

Prasula KONEČNĚ vycenil špičáky a pořádně se zahryzl, hltal a hltal, až Reverend nejevil známky života a ve všech možných (povětšinou svých vlastních) humusech ležel na podlaze, koneček střev mu vysel z prdele jak nějaký ocásek, malinkatý útržky kaďáku jak puzzle rozházený všude kolem.

A smrad.

Roman, s prstem v nose, stál jako opařený a zíral na místo kde se ještě před momentem nacházel reverend..

"Ty vole, Romane.. Nebyl to-", nedokončil Roman větu. Něco ho nutilo zamyslet se, jestli nemá něco strčeného v řiti.

Larisa a Jekaťerinna se pomalu zvedaly ze země po tom kolosálním nárazu do slizké, zahovněné stěny.
Otto stále ještě stál na místě, a pod svým orlím nosem skrýval podivný úsměv.
Hrdobec se rozhodl vyzkoušet jediné dveře široko daleko. Pomalu se sunul ke dveřím, aby vzal za velikou, nepříliš naleštěnou kliku.. .. a v tom se dveře otevřely a vrhly do potemnělé a smrduté chodby pruh bílého oslňujícího světla.

Larisa zpozorněla. Opět to cítila.. bylo to zase tady. Kofola.