Jo, to je bezohlednost... Ale některým lidem se to prostě musí přímo říct, oni třeba ani takový bejt nechtěj, jenom jim to prostě nedochází...

no urobil to prvý raz a myslím že aj naposledy...

já když spal v průchozím pokoji na prvním bytě v Brně, tak moje dvě spolubydlící (jelikož sem spal v kuchyni) vždycky chtěly byt strašně tichý... teda jedna uplně maximálně, ta si večer chystala snídani na stůl, aby si ju vzala do koupelny to byla fakt krize, já jim říkal, že mě vůbec nevadí, když tam budou svítit, pouštět si hudbu, vařit, jíst... spíš to mám rád, když se kolem mě něco děje třeba teď v týdnu sem si dal šlofíka v naší čajovně a spolubydlící byla uplně unešená z toho jak sem tam ležel na zemi

Já se teda párkrát taky málem zbláznila ze sestry. Občas úplně ztratila ohleduplnost a v půl pátý ráno normálně začala bouchat šuplíkama, šoupat papírama a volat přes celej pokoj, kde sem spala. Nejlepší bylo, že měla ještě kecy, když sem jí to vyčetla.
Jeremy: To ti to fakt vůbec nevadilo? Mě to vadí spíš když se vyloženě snažim usnout, když usínám vyčerpáním v pět odpoledne, tak je mi to taky jedno.

nevadí mi to... spíš mě to uklidňuje a já myslel spíš ráno, páč já chodim vždycky spát jako poslední a většinou sem stával jako poslední, takže mě prostě musely budit ale nevadí... a stejně jako, člověk se vzbudí a hned uvidí před sebou krásnou kamarádku, tak jak by se mohl zlobit? ještě když tam sem tam přeběhla jen tak v ručníku nebo ve spodnim prádle

Tý voléééééé

bóže... sem se vždycky převalil na druhej bok a spal dál ... každopádně teď už se to nestává... teď tady máme jen celou chodbu polepenou jejich aktama

No co no, přece nad nima nebudu slintat mám nějakou důstojnost

Já ne