Jeremy: Vidíš, to by mohlo pomoct..
Hawkey: No jo no..holt co se stalo, stalo se..
Díky všem.

mě to vždycky pomůže... už to rozeznávám jako takový nutkání k napsání textu nebo básně... člověk to prostě pojmenuje a hned se s tím líp vyrovnává.

Tak já to zkusim..

Jo, nějaká činnost určitě pomáhá, je ale těžký najít takovou, která ti zabrání přemejšlet nad tim, co tě zrovna deptá.
A mně třeba zrovna kamarádi nepomohli nikdy. Nebo jako když jsem si s někym vyšla, tak to bylo lepší, ale jak jsem přišla domu, bylo to o dost horší. Když mám takovouhle blbou náladu, tak se lidem spíš vyhýbám...

Už aby byl byl duben, to už se vyřeší aspoň jedna z věcí, co mě teď deptá... Leč můj hlavní problém na vyřešení pořád čeká (a bohužel je takovýho charakteru, že ho prostě nemůžu vyřešit sama )... jediný, co mi opravdu pomáhá, je to, že mám pořád naději, že se všechno spraví

Vypsat se je určitě dobrej nápad, možná by mohl pomoct i deník, nemusí to bejt nic uměleckýho... Jenom to nesmí vést k nějaký obří sebelítosti a tim ke znásobení těch pitomejch stavů...

Já řešil depku tak, že jsem byl co nejdýl v práci a když jsem dojel domů do tý "samoty", tak jsem šel rovnou spát

to je blbost hawkey... takhle to maximálně zatlačíš někde do ústraní, ale bude to furt v tobě, nevyrovnáš se stim... musíš se tomu postavit čelem, přemýšlet o tom, najít v tom důvody proč a pokusit se najít řešení... případně napsat text, čímž se s tím vyrovnáš a řešení můžeš najít později...

...jako člověk takhle může přežívat, než se stane něco, co to změní... ale prostě pak když do toho příjde zas... je to prostě zbytečný ztrácení životního času...

Ale nic jsem netlačil do ústraní. Však jsem to tady psal. Vymlátit to ze sebe, vybrečet se, vyzpovídat se. A až pak následuje nějaká ta činnost ve společnosti lidí a jako prevence proti večernímu splínu jít spát
A pohoda

Jeremy, to psaní je dobrý, ale není to univerzální řešení. Někdy ty důvody prostě znáš a víš, že není v tvých silách s tím cokoliv udělat, nebo požádat kohokoliv o pomoc. Pak prostě musíš čekat, až to přejde a pak může někomu vyhovovat přesně to, co vyhovuje Hawkeymu (mimochodem, teď mi došlo, že jsi zase Hawkey ).
Stejnej účinek jako to vypsání může mít to, že to s někym proberu... Nebo to probrat sám se sebou, nebo s nějakou fiktivní osobou

Když člověk napíše o svý depresi píseň, text, cokoliv, a pak si to poslechne/přečte někdo jiný, může to eventuelně pomoct v tom, že se člověk už nebude cítit na ten problém sám..

efektivnější je asi si stejně o tom s někym rovnou promluvit.. už vidim, jak se u psaní písničky zaseknu nad tim, že se mi to vůbec nerýmuje a dostanu se díky tomu do další depky