jistota => stereotyp => nuda => rozchod ...stačí takhle? prostě ani jeden z partnerů nesmí mít toho druhýho uplně jistýho, pak si toho po čase přestane vážit... nevím jestli to je jen můj pocit z mládí, nicméně i teď vidím, že přílišný zájem holek o mě, mě spíš odrazuje... pokud to necítím stejně, což se zatím moc často nestalo

no nevím uvidíme jak to dopadne s mým věkem a zkušenostma a konkrétně třeba to, že sem zapoměl, že už začal Twin Peaks na Nova Cinema, takže letím na to

Taky si hovno pamatuju, a s těma situacema to byl problém dycky, mnohdy nevím co mám na něco kóc říct abych jí ňák neurazil nebo tak něco

no to já nemám problém, že bych holku urazil, to zas zásady slušnýho chování ovládám spíš se jedná o pamatování si toho, co mi říká... nevím asi se vždycky spíš soustředím na to, co jí na to mám odpovědět... nevím ty reakce myslím spíš tak, že v určitou chvíli, kdy sem něčím překvapen, tak prostě "zamrznu" a nevím jak reagovat, něco ze mě vypadne, ale jako bych to neovládal... a po čtvrt hodině třeba rozmrznu a říkám si co sem to bože zas mlel za sračky no to se mi prostě občas stane... je to zvláštní...

Jo jo, to tak mám taky, ale to tak má podle mě většina lidí.

fakt? super... nejsem divnej

Už vím, kdo su!!

Uáááááááááááá!!

Kdo?

Já jsem já.

to nám ještě scházelo

možná měl bys dát možnost změny hlasování v anketě